
Jiří Kratochvil, stálice současné české literatury, vydal k radosti svých příznivců novou knihu, tentokrát za přispění nakladatelství Hejkal. Její název je Klošár podle stejnojmenné novely, která tvoří její podstatnou část.
Když jsem Jiřímu Kratochvilovi v roce 2020 poslal odkaz na zveřejněnou recenzi jeho knihy Nevstoupíš dvakrát do téže řeky (k přečtení zde), napsal mi následující krátký mail:
Vážený a milý pane Lojíne,
protože na další knížku si už po osmdesátce netroufám, posílám Vám jen tak pro potěšení či pro zděšení čerstvou pandemickou povídku a zdravím.
Pro úplnost – šlo o vtipnou povídku Tarantulí sny. Nepředpokládal jsem, že Jiří Kratochvil jen tak opustí to, čím vyplnil v podstatě celý svůj život, ale nechtěl jsem si hrát na moudrého proroka. Přesto jsem pocítil cosi jako zadostiučinění, když se objevila kniha Škrtiči bohyně Kálí a ta současná – Klošár.
Čtenáři, který nezná brněnské reálie, se možná bude zdát titul knihy i její podtitul podivný, protože nebude na první dobrou vědět, co znamená „klošár“, ba ani to, o jakých „mamlasech“ se hovoří v podtitulu Co si mamlasové povídali. Znalí vědí, neznalým prozradím, že jde o tuláka či žebráka, což vyplyne z kontextu novely hned zpočátku, podtitul naráží na známý brněnský dům U Čtyř mamlasů, což je reprezentativní stavba na náměstí Svobody. Své jméno dostal podle soch (atlasů), kteří sice na svých bedrech nenesou tíhu zeměkoule, přesto to však nemají lehké. A jak jistě uznáte, od atlasů k mamlasům není daleko.
V novele Jiřího Kratochvila sedí před tímto domem klošár – ústřední hrdina, který se jmenuje Safír. Stavba příběhu je pro autora typická, protože zcela libovolně vstupuje do děje či diskutuje se svými postavami. Hybatelem se stal Avatar (nezaměňovat prosím se stejnojmenným filmem), vystupující spíše jako Mefistofeles, ovšem neopomene naznačit, že tu byl i jiný Avatar před dvěma tisíci lety.
Zbytek knihy tvoří povídky Případ dobře uzamčeného pokoje, Modlitba carovy chůvy, Vrah holubů, Předvečer seance, Případ nevhodně umístěné šance, O Markytánce a Čertovo kopýtko. Některé jsou nové a aktuální, například Modlitba carovy chůvy velmi ostře reaguje na válku rozpoutanou Ruskem a poměrně tvrdě poukazuje na chutě agresora ovládnout znovu i naši zemi. Další novinkou je O Markytánce, ta čtenáři představuje vcelku sympatického netvora. Sbírku uzavírá Čertovo kopýtko, povídka, v níž se spojujícím prvkem minulosti a současnosti staly intriky. Další povídky jsou staršího data, „recyklované“, jak se o nich vyjadřuje sám Kratochvil v autorské poznámce.
Kniha je doplněna fotografiemi Pavly Kocourkové. Jejich námětem jsou většinou pozoruhodné stavby, což velmi dobře koresponduje s textem, zejména s první novelou. Jak známo, Jiří Kratochvil se ve svých knihách velmi často dotýká architektury.
V závěru autorské poznámky se Jiří Kratochvil opět zmiňuje, že tato kniha bude jeho poslední, ale spolu s dalšími čtenáři si dovoluji doufat, že je jeho předpoklad mylný a ještě se něčeho zajímavého dočkáme.
Název: Klošár aneb Co si mamlasové povídali
Autor: Jiří Kratochvil
Nakladatelství: Hejkal
Vydání: 1.
Rok vydání: 2023
Počet stran: 215
ISBN 978-80-88396-16-1