Recenze: Scarlett Wilková – Když přišli psi

• 

Vytvořeno 24. 2. 2025 2:00

Autor: Zuzana Tomášková

Nový historický román Když přišli psi úspěšné české spisovatelky Scarlett Wilkové nás zavádí do prostředí Valašska. V menším kdysi lázeňském městečku poblíž hor se proplétá směsice lidských osudů. Ne vždy totiž končí válečná bolest posledním výstřelem. A někteří oslavovaní hrdinové mohli ve skutečnosti mnoha lidem ublížit. Možná by bylo dobře, kdyby některá tajemství zůstala navždy skryta. A je pravda, že hlavní hrdinové mají co tajit. Ale kdo je může soudit? 

 

Pětice hlavních hrdinů prožila mládí v době, kdy se obyvatelé Beskyd báli blízkosti partyzánů podobně jako německých vojáků. Obojí mohlo mít své důsledky. Někdo si myslel, že věděl, co je správné. Někdo tápal. Někdo se nezajímal a žil si po svém. A někdo si vybral, co bylo dobré pro něj. Lze ale rozpoznat dobro a zlo, když máte pošramocenou duši? Kdo je skutečně morální, a kdo se jen tak jeví? A dá se to vůbec poznat? A je možné to pochopit?

Autorka v knize Když přišli psi oživuje příběhy lásek, bojů a nenaplněných snů. Knihu jsem si vybrala, protože se odehrává na Valašsku, kde mám kořeny. Navíc historické období – konec druhé světové války okořeněný partizánskou činností a následným nástupem komunismu – vypadalo slibně. A tak se mi dostal do ruky příběh, ze kterého se svírá hruď a současně někdy zahřeje u srdce. 

Spisovatelka Scarlett Wilková si celkově hraje s detaily, krásně a plasticky popisuje charaktery lidí i atmosféru doby. Při čtení tak zažijete lehkost a bezstarostnost lásky i poválečný strach, nedůvěru, udavačství, prospěchářství a klam. A pak je tu surovost a nelidskost. A tak jsem při čtení některých řádků tiše doufala, že se nic podobného v historii nezopakuje. A zároveň si v duchu říkala, že na plemeno vlčáků už se nikdy nebudu dívat stejně.

Příběh Když přišli psi sleduje osudy několika postav – Živy, Slávka, Ludmily, Karla a Ondráše. Skrze jejich příběh se dozvídáme o krutostech války i lidské povahy. Přesto se zde dá najít i něco čistého, možná až pohádkového. A právě díky střípkům laskavosti, dobroty lidí a ušlechtilosti to není román plný hrůzy, ale naděje. 

Zajímavé pro mě bylo sledovat, jak někoho válka poznamenala, někoho jiného se skoro nedotkla. Při čtení jsem si všímala také kontrastů. Ty jsou za mě nejvíc patrné v charakteru sourozenců Živy a Slávka. A dále také v popisu manželského štěstí Živy a neštěstí Ludmily. Ostatně jak se říká, krása je v oku toho, kdo se dívá. A jedno z nejdůležitějších rozhodnutí je dobře si vybrat životního partnera.

Příběh Když přišli psi jemně popisuje důležitost odboje. Není to však líčení jen v růžových barvách. Autorka zde zmiňuje i to, jaký dopad mohlo mít zapojení do partyzánského odboje na rodinu dotyčného či dotyčné. A němečtí vojáci se uměli mstít. Bylo tedy jejich rozhodnutí správné? Nebo do určité míry morálně nejednoznačné? A jak by válka dopadla, kdyby jich nebylo? 

Zapojení se mezi partyzány vyžadovalo odvahu a pravděpodobně i idealismus. Ne vždy však poválečný partyzán byl skutečný partyzán. Autorka zde popisuje i to, o čem jsem zaslechla v dětství. Že někdy mohlo být výhodné nechat si potvrdit zapojení mezi partyzány a že ne vždy se toto potvrzení zakládalo na skutečnosti.

Zároveň autorka popisovala, jaké různé propagační triky a taktiky mohly po válce s označením partyzána vzniknout. A možná tím autorka skrze postavu Slávka poukazuje na to, že ne za všechno může doba, ale někdy je důležitější charakter člověka. Holt někteří lidé ty kabáty umí převlékat velmi rychle a efektivně.

Poutavé bylo sledovat proplétání osudů, jak se do sebe různé detaily skládají, až vytvoří možná trochu překvapivý závěr, ale především závěr, v němž není mnoho prostoru na dohady. A to mě těšilo. Mám ráda uzavřené konce. A navíc konce, u kterých si řeknete: „Fíha, tak tak to teda bylo. Teď to dává mnohem větší smysl.“

A i když to není důležité, kniha Když přišli psi má krásnou atypickou záložku, na kterou je radost pohledět. Všimla jsem si jí vlastně spíše omylem, protože nebylo moc důvodů pro to knihu odkládat a jednotlivé stránky si zakládat. Od knihy je zkrátka těžké se odtrhnout, proto může být čtivou jednohubkou na nedělní odpoledne.