Hrabalovy Svatby v domě

• 

Recenze

Vytvořeno 24. 3. 2011 1:00

Autor: Martin Dolejský

Tato kniha je první částí autobiografické trilogie Bohumila Hrabala, zahrnující knihy Svatby v domě, Vita Nuova a Proluky. Tato díla vyšla koncem 70. let 20. století. Tedy ve stejné době, kdy vznikla Příliš hlučná samota a Něžný barbar. Svatby v domě čtenáře zavádějí do prostředí pražské Libně.

Ony Svatby v domě nejsou ničím jiným než večírky pánů Hrabala, Bondyho a Boudníka. Autor, který sám mnoho let žil v ulici Na Hrázi, popisuje běžný život svůj a svých sousedů. Co je však podstatné, činí tak prostřednictvím Elišky. Ženy, kterou si vezme později za manželku.

Svatby v domě mají i v podtitulu uvedeno, že se jedná o dívčí románek. Lze tedy vytušit, že forma vyprávění nebude obvyklá. Vypravěčem je v tomto případě žena – budoucí Hrabalova manželka Eliška, přezdívaná Pipsi. Přichází do hlavního města bez trvalého pobytu. Pracuje v kuchyni hotelu Paříž a její jedinou zábavou je procházení se v uličkách Prahy.

Jednoho dne se rozhodne navštívit své přátele. Jsou to mimochodem sousedé Bohumila Hrabala. Po nepříliš vlídném přijetí u svých přátel se Pipsi rozhodne navštěvovat pana doktora. A jeho dům je opravdu zvláštním místem. Například se tam musí topit po celý rok. Do bytu chodí mnoho doktorových přátel. Jen tak si popovídat. Pipsi se začne v tomto klidném domě líbit. Klidný dům se však často mění v místo oslav a bujarých večírků.

Můžeme sledovat postupné sbližování nesmělého doktora a Pipsi. Nalezneme zde i to, co je pro Hrabala tolik typické. Klade důraz na popis detailů. Je to opravdu všímavý pozorovatel. A jeho pábitelství se také projevuje. Je to vidění zdánlivě ošklivých věcí jinýma očima. Hrabal hledá na všem něco hezkého a často se mu to daří. Prostředí pražské periferie, kterou Libeň v té době jistě byla, je takových pábitelů a krásných bláznů plná.

Čtenář se má možnost podívat i do sběrny starého papíru, kde doktor pracuje. Setkáváme se tu se známým Haňťou a panem vedoucím. Ve sběrně starého papíru Hrabal opravdu pracoval. Jedna z jeho nejznámějších knih, Příliš hlučná samota, vypráví právě o tomto prostředí. 

Jeden den jsem se vydala do centra, procházela jsem se jen tak ulicemi, vykračovala jsem kolem výkladních skříní v Železné a na Příkopech a tak. Ale zaostřila jsem se jen a jen na botičky a na šaty, vykračovala jsem si to pražským centrem, to bývalo moje, nosit červené střevíčky s vysokým kramflíčkem, boty v korálové červeni, tak červené boty, jako jsem mívala záhony salviasplendens, květy hořící lásky.
(Hrabal, Bohumil: Svatby v domě. Mladá fronta: Praha 2009, s 45.)

Knihu Svatby v domě vydalo nakladatelství Mladá fronta