Spletitý labyrint duše

Komiksy

Vytvořeno 1. 12. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

Franz Kafka je jméno, jež bude znát nejspíš každý. Tento pražský žid, jenž se zálibou psal do šuplíku a k jakémukoli publikování ho přemlouval především jeho dobrý přítel Max Brod, který se ostatně velmi zasloužil o to, že jeho dílo poznal skoro celý svět, se dá považovat za autora specializujícího se na otázku lidské duše. Velkou roli u něj hraje byrokratický aparát, protože sám byl jeho součástí. Ale zcela jistě ho poznamenala už i samotná výchova a poté vzdělávací systém.

Dalším styčným bodem v Kafkově tvorbě je bezvýchodnost. Ta ostatně souvisí i s častým jevem, jímž je nedokončenost jeho rozsáhlejších prací. Autor dospěl do bodu, kdy prostě nemělo smysl pokračovat dál. Román svým způsobem, v našem případě Zámek, lze považovat za uzavřený a hotový, i přesto, že končí v půli věty. Těžiště příběhu spočívá v neustálém zápase zeměměřiče K., kterého nikdo nepotřebuje, každému je jen na obtíž, ale přesto odmítá odejít, s překážkami, jež mu brání setkat se s vysokým zámeckým úředníkem Klammem, jenž se pomalu jeví být spíše fantomem než skutečným člověkem.

Nemalou roli také hraje sexualita, která je spojená se špínou a ponížením. Kafka z ní vytesává nevábné typy lidí, protože takoví vesměs jsme, nenapravitelně živočišní a poživační. Realita je chrám vystavěný z našich tužeb a přání. Naše vnímání je poškozeno přebujelostí ega a z něj plynoucí nekritické sebestřednosti.

K. je pomyslný vězeň, který může kdykoli odejít, ale má vůbec kam?

Zámek vydaný letos nakladatelstvím Labyrint je pojatý jako komiks. Scénáře se ujal Davide Zane Mairowitz, spisovatel, dramatik, rozhlasový režisér a překladatel žijící ve Francii. Kresbu pak zastal Jaromír 99, jehož mnozí mají neodmyslitelně spojeného s úspěšnou trilogií Alois Nebel.

Existence zeměměřiče K. ve vesnici pod Zámkem je bezútěšná. Vše se staví proti němu. Kafka předestírá marnost pachtění člověka. Jakákoli naše snaha je předem odsouzená k neúspěchu.

Naváže intimní poměr, obdrží alternativní místo školníka, kterého kvůli tomu museli vyhodit, aby mu jeho milenka nakonec dala kopačky kvůli imbecilnímu pomocníkovi.

Pojetí Kafkova světa je ryzí černá groteska. Ale místo smíchu nám vesměs přejíždí mráz po zádech.

Tím, že se nám Kafka vydal svojí bezmeznou upřímností v šanc, odhalil mnohé i v nás jako takových.

Stal se zrcadlem nejen nás samých, ale i své doby, kterou výrazným způsobem ovlivnily dvě světové války s nepřeberným množstvím lidských obětí a těžkých hospodářských ztrát. V Kafkově literatuře je zřetelně patrná stopa krize moderního člověka, který jakoby se ocitl v duchovním vakuu. Ztratili jsme kontakt s podstatou bytí a zůstala nám pouhá ontologická bezradnost.

„Herr KLAMM je pán ze Zámku. A co jste vy? Nejste NIC. Cizinec, kvůli kterému jsou neustále opletačky…
…který svedl naši malou Frídu a jemuž ji bohužel musíme dát za ženu!
KLAMM jakživ nepromluvil s jediným člověkem ze vsi. Bylo to veliké vyznamenání pro Frídu, že aspoň občas zavolal její jméno a že dostala povolenou tu špehýrku…
…avšak ani s ní nikdy nepromluvil.“
(Kafka F., Mairowitz, D. Z., Jaromír 99. Zámek. Labyrint: Praha, 2013, nečíslováno.)

Knihu Zámek vydalo nakladatelství Labyrint