Vychutnejte si popravu z první ruky

Recenze

Vytvořeno 14. 7. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Přestože jsou popravy ve většině zemí světa zakázány, přitahují svou krutostí neustále. A nejenom krutostí – zajímavé jsou také první a poslední popravy určitého druhu nebo zločiny, za které byly tresty smrti uděleny. To si samozřejmě také uvědomuje nejeden autor, ať už historických románů, nebo literatury faktu. Jedním ze zástupců naposledy zmíněné skupinky je také Vladimír Šindelář, kterému v nakladatelství XYZ vyšla kniha s přitažlivým názvem Cesta na popraviště: Příběhy z Evropy.

Hned na začátku je třeba upozornit, že se kniha nejspíš nebude zamlouvat milovníkům raného a vrcholného středověku, autor se zabývá především popravami od poloviny patnáctého století do novověku. Je sice pravda, že se občas o středověku zmíní, ale nejčastěji je tomu tak v souvislosti se „středověkou krutostí“, jíž se projevovaly i jasně novověké popravy, především neurozených lidí a zrádců.

Kniha je rozdělena do čtyř oddílů, přičemž největší část publikace zabírá čtení o popravištích sladké Francie, zaměřené především na Velkou francouzskou revoluci, a několik zajímavostí o gilotině. Od toho už je jenom krůček ke kapitole Gilotina v Praze. V tu chvíli si autor začne lehce odporovat – název přece slibuje příběhy z Evropy a zatím se zaobírá sekyrárnou na Pankráci, která by se spíš hodila do prvního dílu Cesta na popraviště – Příběhy z českých zemí. Rýpavý čtenář si takových nesrovnalostí všimne v knize ještě několikrát, na druhou stranu si musí uvědomit, že v širším kontextu Šindelář skutečně mluví o příbězích z Evropy, třebaže se staly například v Mexiku (jak je tomu v oddílu Popravy panovníků).

Při čtení většiny příběhů z evropských popravišť sice člověku běhá mráz po zádech, jde však o případy obecně známé z hodin dějepisu a čtenář je na ně svým způsobem připravený. O to horší je pak příloha nesoucí název Němá tvář na popravišti. Autor tu sice nezabíhá do takových detailů jako v kapitolách o popravách lidí, přesto to bohatě stačí k představě, co všechno se na popravištích mohlo odehrát. A není to hezké čtení.

Přestože většinu z vykonaných trestů na lidech většina z nás zná z dějepisu, ne vždy si je dokáže přesně zařadit do toho či onoho období. S čarodějnickými procesy by snad ještě nemusel být takový problém, ale životní data méně známých vládců dá dohromady jen pár nejlepších. Autor v každé kapitole proto uvede alespoň nejdůležitější letopočty nezbytné k pochopení důvodů té či oné popravy a v mnoha případech následuje přinejmenším nástin životních osudů potrestaných. Co je vůbec k takovým činům vedlo si sice každý může domýšlet, ale získá alespoň jakési vodítko.

Knihu Cesta na popraviště: Příběhy z Evropy vydalo nakladatelství XYZ