Erotika na císařském dvoře

Recenze

Vytvořeno 4. 10. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Kniha s názvem Pět žen Rudolfa II. zaujme každého milovníka historie na první pohled. Které ženy z rudolfinské éry to vlastně jsou? Na Kateřinu Stradovou si čtenář vsadí bez jediného zaváhání, ale ty ostatní? Některé z nich by možná dokázal dát dohromady logickou úvahou, a přesto… radši si o nich přečte, než aby se zmýlil.

Pět žen Rudolfa II., jak už název napovídá, má pět kapitol, z nichž se každá věnuje jedné osudové ženě v životě císaře. První z nich patří ještě k Rudolfovu mládí, kdy byl na vychování ve Španělsku. Není jí nikdo jiný než královna Juana. Románek s ní je poměrně krátký a vyznačuje se především poutavými popisy španělské krajiny. Po příjezdu do Prahy stále zůstává císař u cizích krásek – tentokrát se Rudolfovou vyvolenou stala Gina Pavezová, mladá Janovanka a dívka, která stála modelem slavnému malíři Aachenovi. Po ní brzy následuje už zmíněná, nejznámější, Kateřina Stradová, dcera správce císařských sbírek.

Kapitola o ní se od předchozích poněkud liší. Nejen tím, že si císař vybírá ze svého blízkého okolí, ale svou partnerku občas odváží i z Pražského hradu a těší se s ní ze svého nového letního sídla v Brandýse nad Labem. Ani jejich láska však není věčná a další milenkou stárnoucího císaře se stává mladá vdova Marie z Pernštejna. I tato kapitola se značně odlišuje; chybí tolik erotických scén a zdá se, že císař Rudolf II. hledá spíš spřízněnou duši, které by se bez obav mohl svěřit se svými vladařskými starostmi. Naposledy si císař vybírá z okruhu služebnictva, objektem jeho zájmu se stává Vanda Rucká, manželka Rudolfova komorníka. Pro císaře jde o vyloženě nezajímavou partii, z kontextu čtenář vyrozumí, co Vandu do vztahu se stárnoucím císařem žene.

Podle anotace by zároveň mělo jít o rychlou exkurzi do dobové politiky. Při troše soustředění čtenář najde kusé zmínky o bojích s Turky, přičemž monarchii by měl bránit Rudolfův neschopný mladší bratr Matyáš, usilující o český trůn. V kapitole o Kateřině Stradové se mihne don Julius Cesar d´Austria, jejich nejstarší syn a jména Julkových sourozenců. Zároveň se dějem proplétají postupně tři nejznámější komorníci: Kryštof Ranft, Lang a v závěru knihy také Rucký.

Čtenář se nezřídka cítí zklamán. Není to jen vinou málo probírané politiky, ale také špatným pochopením textu, jež nezřídka působí, jako by ho psali dva autoři najednou – nevybouřený mladík a muž, který už má nejlepší léta za sebou. To se projevuje především v posledních dvou kapitolách, kde je sice politika nadřazena sexu, Karel Štorkán však skoro nepoužívá otazníky a vykřičníky, jež by děj poněkud okořenily. Navíc: věta má jasnou podobu věty tázací, chybí za ní však odpovídající znaménko (je nahrazeno třemi tečkami) a odpověď na tuto promluvu je taková, že nemůže být pochyb, jaký druh věty měl autor na mysli. Kdyby tento případ nastal jednou, bylo by to ještě odpustitelné…

Pro ty, kteří si v pikantnostech ze života slavných panovníků libují, je kniha to pravé. Některé další čtenáře možná odradí, každý si z ní však musí vzít, co sám uzná za vhodné.

Ukázka z knihy:

Císař přijel do Brandýsa třetí měsíc po narození Elišky o desáté hodině dopolední. (…)
Kateřina Rudolfa přivítala už na nádvoří se všemi dětmi, o něž se staraly dvě chůvy, za zády měla správce zámku a všechno služebnictvo.
Císař pohladil každé dítě po hlavě, aby si nezadal.
(ŠTORKÁN, Karel: Pět žen Rudolfa II. Praha: Šulc-Švarc, 2011. s. 84.)

Knihu Pět žen Rudolfa II. vydalo nakladatelství Šulc-Švarc