Druhý (a snad ne poslední) návrat lichožroutů

Recenze

Vytvořeno 4. 11. 2011 1:00

Autor: Marta Šimečková

V roce 2008 vydalo nakladatelství Paseka knihu určenou pro děti s jednoduchým názvem Lichožrouti. Tedy s jednoduchým... On zase tak jednoduchý není, protože je velmi dobře promyšlený. Lichožrouti jsou totiž malé bytůstky, které máme všichni doma, aniž bychom o nich věděli. A poznáme je většinou podle toho, že se nám ztrácí liché ponožky neboli licháče. Těmi se totiž lichožrouti živí...

Na tato roztomilá stvoření upozornil ve své knize vynikající český spisovatel (a rovněž překladatel) Pavel Šrut. Přesnou podobu dala lichožroutům rovněž vynikající ilustrátorka (a také režisérka a výtvarnice animovaných filmů) Galina Miklínová. Svou knihu Lichožrouti vyvolali u českých čtenářů, a nejen z řad dětí, veliké nadšení. Není tedy divu, že se v roce 2010 objevilo na pultech knihkupectví druhé pokračování, tentokrát s názvem Lichožrouti se vracejí. Pojďme se tedy společně podívat, jaká dobrodružství budou tentokrát malí lichožrouti (a nejen oni) zažívat.

Malý Hihlík se vydává na dalekou cestu do Afriky, kde chce najít své rodiče. Ti na tento kontinent odjeli před pár lety, aby zde pomohli chudým lichožroutům nemajícím téměř co jíst. V Africe totiž většina domorodých obyvatel vůbec nenosí ponožky (tamní počasí jim to ani příliš nedovoluje), a tak tu panuje nedostatek základní potravy pro lichožrouty.

Malý Hihlík se v Africe dostane do velikého nebezpečí, když ho zajme sir Jameson Archibald Sockwell. Ten se živí výrobou ponožek a jeho koníčkem je záchrana lichožroutů. Nebo spíše domnělá záchrana, protože svým malým přátelům sice poskytuje dostatek nejkvalitnějších licháčů, ale na druhou stranu je neustále drží ve svém domě, jako by to byli jeho zajatci. Hihlík se proto rozhodne pro útěk, při kterém mu má pomoci krásná domorodá lichožroutka Kawa. To, zda se mu útěk podaří a zda nalezne své rodiče, vám neprozradím.

V knize se můžete těšit i na další známé hrdiny, s nimiž jste se setkali v prvním dílu, například na poněkud potrhlého profesora Kadeřábka nebo na světem protřelého Kudlu Dederona, který se tu dokonce stane náčelníkem hrozivých Uctívači lichožravé květiny.

Druhý díl je opět skvělým čtením jak pro malé děti, tak pro dospělé, kteří budou s radostí knihu svým ratolestem předčítat před spaním. A myslím si, že někteří z nich se neudrží a knihu budou potají dočítat i poté, co děti usnou.

Vzhledem k oblibě lichožroutů můžeme předpokládat, že nás brzy autor překvapí třetím dílem. A pokud jste propadli lichožroutí mánii, pak si můžete zakoupit celý příběh převyprávěný Barborou Hrzánovou na MP3. Nakladatelství Paseka rovněž připravilo speciální plyšové hračky. Více informace naleznete na stránkách www.lichozrouti.cz.

Ukázka z knihy:

Stříbrný kamion s nápisem TANZANIE na kabině se rozjel. Měl před sebou pořádně dlouhou cestu.
Brzy nato dostal Hihlík strach.
Ale kdo ví, jestli to bylo brzy? Lichožroutům se přece čas někdy smrskne a srazí... jako ponožky, když je omylem vyvaříte v horké vodě.
Třeba se i ta daleká cesta do Afriky smrskne a zkrátí, utěšoval se, i když měl ke strachu přinejmenším tři důvody.
Tak za prvé: byl sám.
Za druhé: Afrika je veliká. A černý pasažér Hihlík nevěděl, co ho cestou čeká a kde v tom světadílu najde své rodiče.
A za třetí: strach se k vám někdy vplíží, ani nevíte proč.
(Šrut, P. Lichožrouti se vracejí. Praha – Litomyšl: Ladislav Horáček – Paseka 2010, s. 9.)

Knihu Lichožrouti se vracejí vydalo nakladatelství Paseka