Pohádky pod polštář z pera Zuzany Pospíšilové

Recenze

Vytvořeno 9. 9. 2012 2:00

Autor: Jitka Libigerová

Že se může dětem lépe usínat u pohádek Zuzany Pospíšilové Pohádky pod polštář, není pochyb. Kouzelné příběhy určené jak pro dívky, tak pro chlapce vydalo nakladatelství Portál.

Kniha obsahuje soubor osmi tematických okruhů. Pohádky z lesa vypráví například o skřítkovi Smrkáčkovi, pohádky o zvířátkách přibližují život prasete v blátě nebo odpovídají na otázky, proč má ovce kudrnatý kožich či jak se ze slepičky stala kachnička. Chlapce nadchnou pohádky o autech, dívkám mohou být bližší pohádky o princeznách. Chybět nebudou ani strašidelné příběhy či pohádky ze školy a mnohé další.

Zuzana Pospíšilová je dětská psycholožka, která pracuje ve Speciálně pedagogickém centru pro děti s mentálním postižením v Ostravě. Je dvojnásobnou maminkou a autorkou pohádek a básniček pro děti, jež publikuje knižně či v časopise Sluníčko. Z další tvorby jí v Portálu vyšly knihy Pohádky před spaním, Domeček pro šneka Palmáce, Školní detektiv, Školní strašidlo, Hádám, hádáš, hádáme, Hádanky a hříčky nejen se slovíčky, Poznáváme písmena a další.

Proč mají berušky puntíky

Tak jako mezi lidmi, i mezi beruškami byly berušky hodné a ty zlé. Byly celé bez puntíků a jen těžko se daly rozeznat od ostatních broučků. Ty zlé dělaly neplechu a sváděly to na ostatní. Až se jednou rozhodlo, že se to musí oznámit jejich králi. Ten rozhodl, že za každý dobrý skutek budou berušky odměněny medailemi. Jenomže zlé berušky začaly medaile krást.
Ale pan král byl moudrý vládce. Požádal svého dvorního vynálezce, aby mu namíchal takovou barvu, která vydrží napořád. A tak místo medailí dostávaly berušky zasloužené puntíky. Najednou se poznalo, kdo je opravdu zlý.

A protože berušky nemohly mít na zádech teček moc, aby vynikla i jejich krásně červená barva, stanovil král jako největší počet teček sedm. Jednak proto, že to bylo všeobecně uznávané šťastné číslo, ale taky proto, že král uměl skvěle napočítat do sedmi. Pak už se mu to trochu pletlo. Od těch dob se všechny berušky snažily být hodné jako sluníčka, aby dostaly nějakou tu tečku. Jsou to slunéčka sedmitečná. A kdybyste náhodou někdy potkali berušku bez teček, raději se jí obloukem vyhněte!
(Pospíšilová, Z.: Pohádky pod polštář. Portál: Praha, 2012.)

Pohádky před spaním

V pohádkách se prolíná reálný svět dětí a prostředí blízké dětem se světem fantazie. Jedině tak si mohou vlastní fantazii více obohatit. „Velká přání se někdy vyplní, obzvlášť těm, kteří po nich opravdu velice touží.“

Jednotlivé pohádky na sebe nenavazují, dítě si tedy může vybrat k poslechu či ke čtení libovolný pohádkový příběh. Svým rozsahem odpovídají pohádky možnosti předčítat je před spaním. Jsou určeny dětem ve věku přibližně od tří do osmi let. Knihu tak mohou využít nejen rodiče, ale i učitelky v mateřských školách nebo knihovny při práci s dětskými čtenáři. Kniha je doplněna ilustracemi slovenské grafičky a designérky Kataríny Ilkovičné.

Kniha plná poučení

Děti se z knihy přiučí, že by nikdo neměl druhému jen tak poroučet, že by se jim to mohlo vymstít. Stejně jako panovačnému zajíci z pohádky Proč z králíka není král? Spravedlnosti se dočkali všichni zajíci, a co se stalo s tím, který chtěl panovat? Proměnil se v pomalého králíka, kterého si za trest vzali lidé a zavřeli ho do králíkárny, a tak dokraloval.

Někdy to však nemají lehké ani další zvířátka. Dozvíte se například, co se stalo mírným krávám. „Mezi lidmi i mezi zvířátky je to stejné. Občas se najde někdo, kdo slabšímu ubližuje jen tak pro nic za nic.“ Z knihy čiší rovněž krása domoviny: „Všude dobře, doma nejlíp.“ Hrdinové jsou pyšní na svůj domov.

Knihu Pohádky pod polštář vydalo nakladatelství Portál