Věra Provazníková: Listopadová pohádka. Podzim začíná

Recenze

Vytvořeno 12. 11. 2012 1:00

Autor: Jitka Libigerová

Blíží se jedno z pochmurných ročních období, které nemáme příliš v oblibě, a to hlavně proto, že se ochlazuje, sluníčka je stále méně a častěji prší. Co jiného nám zbývá v takovém nečase, než si vzít do rukou knihu s šálkem čaje a trochu se zasnít. A co třeba Listopadovou pohádku od Věry Provazníkové, kterou vydalo nakladatelství Portál?

Jak napovídá název knihy, děj se odehrává na podzim v měsíci listopadu, kdy je venku pochmurno, ale děti může překvapit měnící se počasí, pestře zbarvené listí opadaných stromů a pobavit se mohou například u pouštění draků. Jak se zabavila a co všechno podnikala jedna malá neposedná holčička se, dozvíte v Listopadové pohádce.

Malá holčička, hlavní aktérka knihy, si ráda povídá s lidmi. Ze všeho nejraději jim vypráví. Buď to, co na vlastní oči viděla, nebo to, co zažila. Jenomže s lidmi je trápení! Chvíli ji poslouchají, pokyvují hlavou, ale nakonec jen řeknou: „I vždyť ty sis to jenom vymyslela.“ Jde například o příběh o červené ještěrce, která k holčičce údajně chodí na návštěvu vždycky, když se jí v lese udělá smutno. Také se dozvíte o koberci, který není vlastně vůbec kobercem, nýbrž začarovanou zahradou.

Seznámit se můžete i s dalšími přáteli malé holčičky, třeba se skřítkem, kterému dala holčička jméno Pidi, protože je menší než nejmenší pidimužíček. Poznat můžete i skřítkova pána, kterému holčička naopak říká Miláček. Jaké s nimi hrdinka zažije dobrodružství, se nechte překvapit v Listopadové pohádce.

Knížka vypráví o tom, jak přátelství a fantazie, sdílení radostí i přání mohou prosvětlit lidskou samotu. O faktu, že by hrdinka měla mít rodiče, v knize nepadne ani slovo. Nemá jméno, dokonce ani přátele. „Někdy, hned jak se probudím, také se mi začne po někom stýskat. Je to, jako kdybych měla někoho moc ráda, a on byl ode mne hodně daleko.“

Autorka ji nechává bloudit samotnou ulicemi. Holčička čeká, že někoho potká, kohokoliv. Doputuje až před starý tajemný dům, který má nade dveřmi ve znaku velkou zelenou žábu se skleněnýma očima. Třeba žába ukrývá nějaké tajemství…

V poetické pohádce se čtenáři mohou seznámit se světem malé holčičky a jejích přátel – červené ještěrky, skřítka a jeho pána – a připojit se k nim při jejich podzimních procházkách. Ilustrace Evy Šedivé působí poněkud ponuře.

„Tak copak je zase nového?“ zeptala se mne červená ještěrka hned ve dveřích.
„Ani nevím,“ odpověděla jsem.
„Podívej,“ řekla zas ještěrka a zatáhla jednu nožičku, „přinesla jsem ti šípek. U nás v lese už začíná podzim.“
„Hm. U nás ve městě také. Fouká vítr, obloha šedne a chodníky se pomalu ztrácejí v listí.“
„U tebe v pokoji je také podzim,“ řekla červená ještěrka a sedla si ke kamnům do lopatky na uhlí.
„Jak to?“ divila jsem se.
„Je tu tak podzimně smutno,“ povídá ještěrka. „I ty máš dneska smutné oči.“
Rychle jsem se podívala do zrcadla. Mé oči byly opravdu smutné.
„Uvaříme si šípkový čaj a hned nám bude líp,“ řekla jsem a postavila na kamna konvičku s vodou.
„Vždyť podzim není jenom smutný, ale i krásný.“
„Když máš podzim ráda, tak se mnou pojď do lesa,“ napadlo ještěrku.
„Můžeš si tam třeba natrhat proutky a dát je doma do skleničky. Nebo můžeš malovat keře a stromy. Já ti budu zase ocáskem rozmíchávat barvy jako loni. A můžeš také krmit veverky. Nebo trhat trnky a bezinky na zimu.“
(PROVAZNÍKOVÁ, V.: Listopadová pohádka. Portál: Praha, 2011.)

Věra Provazníková je známou autorkou literatury pro děti. Její tvorba zahrnuje říkanky, písňové texty, hádanky, především však pohádky, publikované knižně nebo upravené pro divadlo či televizní ztvárnění: Padla Madla do říkadla, Elce Pelce Kotrmelce, Když na hrušce buchty zrály.

Knihu Listopadová pohádka vydalo nakladatelství Portál.