Tři oříšky pro Popelku

Recenze

Vytvořeno 29. 12. 2013 2:00

Autor: Jitka Libigerová

V nakladatelství Malý princ vyšla pohádková kniha Tři oříšky pro Popelku, kterou převyprávěl Vojtěch Steklač. Tato kultovní pohádka se proslavila díky jedinečnému filmovému zpracování režiséra Václava Vorlíčka z roku 1973. Scénáře se ujal František Pavlíček, inspirován původními pohádkami Boženy Němcové O Popelce a O třech sestrách.

Tato pohádka se stala pro mnohé z nás již každoročně neodmyslitelnou součástí vánoční pohody a některé scény známe doslova nazpaměť. I přes to se na nezapomenutelnou Libuši Šafránkovou a Pavla Trávníčka podíváme rádi znovu. Film ozdobilo mnoho dalších vynikajících herců. Slavil úspěchy u nás i v zahraničí a slaví je dodnes - i po čtyřiceti letech.

S touto knihou se čtenářům dostává do rukou první autorizované literární zpracování slavné filmové pohádky. Převyprávěl ji Vojtěch Steklač, známý autor próz pro děti i dospělé. Kniha je rovněž doplněna rozhovorem s režisérem Václavem Vorlíčkem, v němž se dočtete více ke vzniku filmu, některých scén, výběru herců, ale i různých nečekaných nástrahách filmařů. Kniha jistě potěší nejen děti, ale i dospělé.

Po té, co zemřela Popelce maminka, si otec našel novou ženu, která měla dceru Dorku. Od začátku se k Popelce ani macecha ani Dorka nechovaly hezky a začaly jí říkat špindíra nebo nešika. Popelka musela dělat všechnu práci a nikdo se jí nezastal, protože nečekaně zemřel i tatínek. Když se Popelka zastane kuchtíka, který rozbije naprasklou mísu, a vezme to na sebe, přidá jí macecha práci - přebírání hrachu smíchaného s popelem. Naštěstí jsou tu Popelčini věrní holoubci.

Vždycky jsem si přála rozumět zvířecí řeči a vím, že třeba sojka varuje všechny ostatní, když se blíží nebezpečí. A věřím, že všechna zvířata mají svou řeč, i když my lidé jí nerozumíme. Ale oni nám rozumějí a nejlépe se to pozná na jejich očích. Jakoby přikyvovaly, když pochválím Tajtrlíka, že štěkotem varuje před cizí návštěvou, nebo se sladce přivřou, když si přitisknu hlavu k Juráškově hřívě.
S holoubky jsme se chvíli pozorovali. Vtom jeden z nich vybral z popelu hrášek, sezobl a tázavě se na mě podíval. Po chvíli to udělal i druhý a zase měl tázavý pohled. "Tak to ne, milí holoubci," ukázala jsem jim na prázdnou ošatku. "Ale můžeme se domluvit. Jeden hrášek snězte, ale druhý mi dejte sem do ošatky. Jinak řeknu kšá a poletíte z půdy ven."
(STEKLAČ, Vojtěch. Tři oříšky pro Popelku. Praha: Malý princ, 2013. s. 35. ISBN 978-80-87754-11-5.)

Když se čeledín Vincek vrací z města, sestřelí mu princ na hlavu ptačí hnízdo. Vincek v něm najde tři oříšky, které věnuje Popelce. Ta v nich postupně nalezne lovecký oděv, ve kterém se stane nejlepším střelcem a získá od prince prsten. V druhém oříšku nalezne plesové šaty, v nichž se tajně vydá na ples a tam se do ní princ zamiluje. Zůstává mu však jen její střevíček, který cestou ztratila.

Pomocí tohoto střevíčku princ hledá svoji nevěstu i na statku, když v tom se sama objeví na svém Juráškovi. Popelka pokládá princi hádanku, kterou mu dala již na plese: "Tváře umouněné od popela, ale kominík to není. Klobouk s peřím, luk a kamizola, ale myslivec to není. Šaty s vlečkou, zlatem vyšívané, ale princezna to není, jasný pane." Celý statek s princem tak ví, že princovou nevěstou je Popelka.

Pohádku Tři oříšky pro Popelku bych srovnala s pohádkou Princezna se zlatou hvězdou, protože jsou obě natočené podle knižní předlohy Boženy Němcové. Obě hrdinky hledají svoji lásku. Obě jsou pracovité. Popelka musí zastávat všechnu práci na statku a princezna Lada utíká z domu před svým nápadníkem, zlým králem Kazisvětem, a pomocí myšího kožíšku se skrývá v kuchyni království prince Radovana a zastává tam práci. Popelka však na rozdíl od Lady není princezna. Je to obyčejná dívka, která však umí neobyčejné věci. Ovládá jízdu na koni a střílí z kuše jako obratný lovec. Rozumí si i se zvířátky. Má pejska Tajtrlíka, koně Juráška, sovu Rozárku a své věrné holoubky. Kdykoli může, tak si v bezradné situaci vzpomene na svého tatínka, který jí řekl, že když si člověk zamane, dokáže naprosto všechno, co chce. Takže ani ve svízelných situacích neztrácí naději. Zatímco v Popelce je princ zobrazen jako svéhlavý mladík, který veškerý čas tráví na lovu a s kamarády, tak princ Radovan na nás působí jako rozumný vyspělý muž.

Kniha Tři oříšky pro Popelku je určena jak dětem, tak i dospělému publiku. Je to také pohádka vánoční, kterou televize každoročně v tomto období vysílá. Zajímavostí však je, že se pohádka měla původně natáčet v létě. Proč tomu tak bylo, se dozvíte v rozhovoru s režisérem Václavem Vorlíčkem, který je v závěru knihy. Popelku proslavila herečka Libuše Šafránková. Režisér měl do této role vybranou Janu Preissovou, ta však byla zrovna těhotná. Jak to bylo s hereckým výběrem v podání prince Pavla Trávníčka, se dozvíte v knize také. Dočtete se rovněž o spolupráci na kostýmní výpravě v podání Theodora Pištěka, o scénáristovi Františku Pavlíčkovi nebo o tom, kde všude se Popelka natáčela. Nechybí ani zmínka o tom, jak herci zvládli jízdu na koni. V čem si myslíte, že je pohádka Tři oříšky pro Popelku i po tolika letech úspěšná? Otevřete knihu, začtěte se a uvidíte.

Knihu Tři oříšky pro Popelku vydalo nakladatelství Malý princ