Jádro každého příběhu jsem našel na cestě

Recenze

Vytvořeno 5. 1. 2012 1:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Jak se vlastně dělá povídka? Zdeněk Svěrák na to má následující recept: „Je to, jako bych našel pecku a dělal bych kolem ní třešeň. Nebo švestku. Podle toho, co seberu.“

Když jsem se začetl do prvních stran jeho Nových povídek, začal jsem si představovat, co bylo jádrem, peckou příběhu, a co Zdeněk Svěrák na ni nabalil. Kniha mi tak najednou začala nabízet několik vrstev, které jsem mohl zkoumat, zkoušet, poznávat a ochutnávat. Představoval jsem si nejen příběh samotný, ale i jeho možné předobrazy v realitě. Pak jsem ale narazil na Dubnovou povídku a byl jsem s fantazií v koncích. Příběh povídky je naprosto… No, naprosto neuvěřitelný a ve skutečném životě snad i neuskutečnitelný. Vzpomněl jsem si v této souvislosti na slova ze Saturnina, že jen neuvěřitelné věci se stávají, a to mne v tomto případě nahnalo trochu strach a přešel mi z té představy mráz po zádech. Pokud se něco podobného mohlo ve skutečnosti odehrát, pak … A co že mi nahnalo hrůzu a z čeho mi přešel mráz po zádech? To si už přečtěte sami v Nových povídkách Zdeňka Svěráka.

Povídky výborně zapadnou do podzimní nálady, jsou tak nějak melancholické a je v nich skryto moudro a především člověčenství. Texty, ve kterých je tolik lásky, trpělivosti, vášně, touhy, šílenství a především života, může napsat jedině někdo, kdo se dobře dívá kolem sebe, naslouchá životu, a sbírá pecky tu od třešní, tu od švestek a který především plnými doušky život prožívá. A mezi takové lidi Zdeněk Svěrák podle mne zcela nepochybně patří. Podobný náboj a jiskru jsem našel i v Čapkových povídkách.  Můžete s tím nesouhlasit, můžete o tom vést spory, ale to je tak všechno, co se proti tomu dá dělat.

Domnívám se, že psát více o této knize je dílem zbytečné a dílem ke škodě knihy samé. Knihu je nejlépe si přečíst. Poprvé ji zhltnete jako sladkou, slaďoučkou malinu a pak, stejně jako u malin, je třeba si ji vzít podruhé a potřetí a pěkně v tichu a klidu si ji vychutnat, a to do posledního písmenka. Snad neprozradím příliš mnoho, prozradím-li, že tím posledním písmenkem je “á”. 
Tak příjemné čtení.

Knihu Nové povídky vydalo nakladatelství Fragment