Recenze: Knihy pro dospělé

Stejně jsou všechny herečky prostitutky

1 1 1 1 1 (1 hlas)
knihy

Zahalená žena s dcerou a synem na mne vyděšeně koukají z obalu knihy Viery Langerové Urdu, parda, burka: Pět let v Pákistánu (Lidové noviny, 2011). Nedávno jste měli možnost číst rozhovor s touto autorkou, filmovou kritičkou a novinářkou (ZDE). Pákistán mi byl kdysi tak vzdálený jako Mars. Jen do určité doby, než jsem se sama stala cizinkou někde jinde. Se všemi výhodami a nevýhodami. A snad proto mne text Vieřiny knihy neznepokojil, nezaskočil a zmiňovaným kulturním paradoxům rozumím. Tedy alespoň jako pozorovatelka. Co může kniha nabídnout dalším čtenářům?



knihaText byl sestaven životem. Odžitím určitých situací, hledáním konsenzu mezi středoevropskou mentalitou (proaktivní) a tou východní (reaktivní). Není snadné říct, zda se Viera Langerová integrovala. A ani to není účelem. Její autorská role je pozorovací, trošku skrytá. A snad to ani v zemi, kde je dodnes v některých rodinách ctěna parda (jakási čestná izolace ženy), jinak nejde. Kastovní a kmenové dědictví zde má svoji váhu. Jinakost Viery v celém textu prostě bije do očí. A baví mne to.

Velmi se bavím historkou s tygrovanými šortkami, ve kterých Viera vyráží na tržiště a poté, co způsobí místním mužům šok, na jednoho syčí: „Nečum nebo oslepneš“. Sžít se s prostředím s jinými zvyklostmi, omezením pohybu na veřejnosti (ať už na kole nebo v oblečení, které nám je pohodlné), přichází malinká krize (Viera otevřeně přiznává přibývání na váze) a všude přítomné násilí paní Vieru burcuje k pozornosti. Autorka rozlišuje mezi jednotlivými městy a šířkou svobodomyslnosti, která je dána i historicky a územně. Jakoby nechápe svět, kde vyloučení z rodiny znamená nejvyšší trest.

Jednou jsem se ptala manžela, proč herci v bollywoodských filmech tolik pláčí a rvou si vlasy a ječí, když někdo umře. Měl pro to prostou odpověď: „Tak se nediv, právě jim umřelo sociální a zdravotní pojištění.“ A to je ten rozpor v našich hlavách. Rozdílnost v bohatství (velmi bohatí) a chudobě (velmi chudí) a další faktory jako možnost mít jen tolik vzdělanou nevěstu, na kolik mi stačí kapsa, v naší mentalitě chybí. Ačkoliv i u nás chudí lidé ještě více chudnou (dluhotná platební neschopnost, lichva, prodeje složenek atp.).

Viera Langerová je dobrá v tom, že umí propojit geografii, historii, osobní příběh a přitom neprozradit nic z konzulárního života. Dalo by se říci, ideální to žena diplomata. Zamilovala jsem si pro její přirozenost, jakousi živočišnost. A jsem ráda, že do knihy přidala i pocity z návratu do vlasti. Jak bloudí sídlištěm s Matyldou a má pocit, že jí něco vzdáleného a voňavého chybí. Poprvé v životě začínám chápat Kunderu a jeho ambivalentní vztah k vlasti.

Viera jako aktivní členka mezinárodní ženské organizace (IFWA) pracuje pro charitu a šíří jméno naší země při školních aktivitách. Že vybírá zrovna píseň Tři čuníci, mne naprosto dostalo. Závěr knihy se nese ve smutném duchu. Zničením hotelu Marriott a úmrtím českého konzula, pana Iva Žďárka, jako by pro Vieru končily i vzpomínky na to dobré. Je to ale asi jen povzdechnutí nad tím, že jedna éra Pákistánu, tak jak ho poznala ona, končí.

Knihu bych doporučila všem, kteří chápou, že hrůzy ve zprávách nemají adresu, že extrémní tlaky existují všude, že záleží jen na nás a tom, jak moc tolerance vyvíjíme, a že stojí za to chystat české pohoštění na Cultural Diversity Days (Dny kulturní různorodosti) do škol a ukazovat krásy vlasti příslušníkům jiných zemí. Kniha je podařená a já jdu chystat bramborový salát, kterým budu hostit naše turecké přátele.

Titulek, který jsem vybrala, je jakási výpověď jedné z postav Vierou v knize zmiňovaných, je to úhel pohledu, hlas muže z lidu. Můžeme to kritizovat naším evropských pohledem (s naší vysokou rozvodovostí) nebo vidět, že ukočírovat domácnost s několika ženami žijícími pod jednou střechou může být skutečné peklo. Jako vždy, pravda je někde uprostřed. Lidé by zkrátka měli umět žít po svém, nesoudit druhé a společně bojovat proti extremismu, ať přichází z kterékoliv světové strany.

Knihu Urdu, parda, burka: Pět let v Pákistánu vydalo Nakladatelství Lidové noviny

 

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení