Domov pro Marťany Martiny Drijverové

Recenze

Vytvořeno 30. 6. 2012 2:00

Autor: Jana Semelková

Knížka Martiny Drijverové Domov pro Marťany vyšla poprvé před čtrnácti lety. Už tenkrát čekala dlouhých osm let na své vydání. V Albatrosu se obávali, že rodiče nebudou chtít, aby si jejich děti četli o chlapci postiženém mentální chorobou. Proč by měly číst smutné příběhy? Nakonec kniha vyšla a obavy se nenaplnily. Proč taky. Příběh desetileté Michaly, která má nemocného brášku, není vůbec smutná. Je plná naděje a krásného vztahu mezi rodiči a dětmi.

Letos Domov pro Marťany vychází podruhé. Jeho druhému vydání možná pomohlo i zařazení knihy do projektu Čtení pomáhá. V tomto případě kniha pomáhá rovnou dvakrát – děti v projektu i přečtením knihy sbírají body, které pak investují do prospěšných projektů. A pomáhá už v prvním plánu – sama, tím, že je. Ukazuje, jak je těžké starat se o postižené dítě, jak složité to mají jeho nejbližší a zároveň jak je skvělé, když si rodiče pomáhají a vytvářejí krásné zázemí, kde je všem dobře. I „Martinovi z jiné planety“. Takto krásné, něžné označila Martina Drijverová Martina, chlapce trpícího Downovým syndromem. Její románová maminka tak vysvětlila své dceři, proč je brácha Martin jiný, proč potřebuje tolik péče a proč s ním nebude jednoduchá komunikace.

Příběh desetileté Michaly, která má „začarovaného“ brášku Martina, se kterým to není jednoduché, ale také se s ním užije spousta legrace, si našel spoustu čtenářů. Byl ceněn odborníky i laiky. Hodně sil přinesl především rodinám s postiženými dětmi. Domov pro Marťany je především vyprávěním o spokojené rodině, o laskavé, byť přísné výchově, je o tom, že peníze nemusí být vždy na prvním místě!

Michala Novotná, vypravěčka příběhu, to opravdu nemá lehké. O prázdninách se přestěhovali ze sídliště do vilové čtvrti. Domek byl zanedbaný, žila v něm teta Anežka, kterou Michala moc neznala. Teta byla už stará, takže práce bylo dost a dost jak v domku, tak na zpustlé zahrádce. Michala stěhováním získala vlastní pokojík, jenže ztratila nejlepší kamarádky, hodnou paní učitelku, zájmové kroužky, na které nemohla dojíždět, protože to bylo daleko, ale hlavně se bála, jak okolí přijme jejího „jiného“ bratra. Tam na sídlišti nikomu divný nepřipadal. Michaliny obavy narůstaly. Do školy se jí ani nechtělo jít. Ve třídě si připadala ztracená. Třídní učitelka jí přišla přísná, spolužáci zatím nic moc. Nejvíc se jí líbila Lucka, která si novou spolužačku hned omotala kolem prstu. Jenže kamarádství s Lucií nebylo jednoduché, rozmazlená holka jen chtěla obdiv, ostatní brala snad jen jako své sloužící – na to však Michala musela teprve přijít…

Domov pro Marťany je deníkem desetileté dívky, která se vyrovnává s chorobou svého bratra, pomáhá mamince, občas žárlí, ale hlavně prožívá krásné dětství v rodině, kde laskavé slovo je na prvním místě. Kde jeden druhého má rád a snaží se mu udělat radost, kde děti poslouchají rodiče a rodiče naslouchají dětem. Také je o tom, že ne každý, kdo se na vás usmívá, je dobrý a myslí to s vámi dobře. Knihu vřele doporučuji i dospělým. Je dobré si čas od času připomenout, jak to mezi námi chodí. A klidně v knížce pro děti. Je v ní totiž mnoho moudrých rad, jak být šťastný.

Knihu Domov pro Marťany vydalo nakladatelství Albatros