Na co bychom raději zapomněli

Recenze

Vytvořeno 25. 7. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Vždy existuje něco, co bychom nejraději vymazali ze vzpomínek, něco, nač nejsme hrdí, zač se stydíme. Pokud jde o trauma individuální, nebývá pokus o jeho překonání většinou moc úspěšný, jak je to ale v případě okamžiků hanby celého národa? Nebývá příjemné, pokud nám je někdo připomíná, a román Olgy Barényiové Pražský tanec smrti to dělá formou nebývale nešetrnou.

Olga Barényiová má všechny důvody proto, aby k Čechům necítila žádné sympatie, přestože se narodila v Kroměříži a své knihy psala česky. Byla provdána za Němce a její literární kariéra se odehrávala právě za německé okupace. Lze předpokládat, že její šťastné dny osvobozením Prahy skončily. Bylo by jednoduché její knihu odsoudit jako pomlouvačnou a nenávistnou, označit ji za snůšku pomluv motivovanou nenávistí k Čechům. Bohužel, některé doklady i vzpomínky některých pamětníků naznačují, že to není tak jednoduché.

Román Pražský tanec smrti byl poprvé vydán v Mnichově na konci padesátých let, u nás byl vydán poprvé až v roce 2012. Autorka v něm popisuje krátké období Pražského povstání, jež nazývá revolucí. Pro její záměr je to označení vhodnější, výraz „povstání“ evokuje boj proti utlačovatelům, zatímco „revoluce“ spíše chaos, zvůli, boj o moc a neslavné vůdce, které revoluce nakonec pozře. Takový je i děj románu. Jeho hrdinové bloudí Prahou, snaží se přežít a nepadnout do spárů rozvášněné lůzy, provokované krvelačnými hlášeními pražského rozhlasu.

Český čtenář je konfrontován s příběhem Olgy Barényiové, popírajícím většinu informací o Pražském povstání, s nimiž jsme se setkávali v hodinách dějepisu i při oslavách jeho výročí. Autorka pečlivě vkládá do děje hrůzná zvěrstva, z kterých se některá opravdu udála, a vykresluje český národ jako národ zrůd a zbabělců. Útočí na city čtenáře, emotivně popisuje utrpení nevinných obětí – žen i dětí -, staví do popředí případy lidí zabitých pro zábavu, z vypočítavosti či z touhy po zisku. Není to lehké čtení, v pozadí se neustále ozývá hlas, který říká, že takoví nejsme. Zkušenost z dějin tento hlas ale umlčuje, střízlivý úsudek připomíná, co dokáže s davem udělat propaganda. Nedávný rozpad Jugoslávie veškerou naději, že se lidé z druhé světové války poučili, pohřbívá. Neobstojí ani argument, že se lidé mstili za křivdy, které byly spáchány na nich a na jejich blízkých, ani ten, že Němci měli na svědomí nesrovnatelně větší zvěrstva.

V doslovu zmiňuje Marta Škubalová o knihy českých autorů, které zpracovávají kritickým způsobem období konce druhé světové války, z poslední doby třeba Peníze od Hitlera Radky Denemarkové a Vyhnání Gerty Schnirch Kateřiny Tučkové. Mezi nimi a Pražským tancem smrti existují podstatné rozdíly. Pomineme-li více než padesát let, které dělí jejich vznik, je to především účel, pro který byly psány. Radka Denemarková a Kateřina Tučková přistupují k problému se záměrem otevřít jej a vyrovnání se s ním, Olga Barényiová tvrdě obžalovává z pozice člověka, který se necítí být spojen s národem, který mu ublížil.

Pokud se oprostíme od obsahu – není to zcela jednoduché, je to cvičení ve schopnosti nadhledu –, můžeme se více zaměřit na literární stránku. Styl Olgy Barényiové se blíží prvorepublikovým  knížkám pro ženy. Je v ní neodolatelný krásný a statečný hrdina, který si jde za svými ideály, nenaplněná láska, špionážní zápletka, osudy nepravděpodobně propletené a svádějící na konci všechny dohromady. Děj je místy chaotický a pokulhává v něm logika, většina postav se nevyvíjí a trpí černobílostí. Tím ovšem podobnost s pokleslými romány končí. Závažné téma, jež zpracovává, román kvalitativně katapultuje nahoru. Není podstatné, že je to právě téma, které českému čtenáři po chuti příliš není.

České vydání románu Pražský tanec smrti je počin, pro který lze najít argumenty pro i proti. Považuji jej za jeden ze střípků pro lepší pochopení historie našeho národa, ale bylo by nesprávně tomuto vidění Pražského povstání jednoznačně podlehnout. Musí zapadat do hlubší znalosti historie i toho, co zmiňované době předcházelo.

Knihu Pražský tanec smrti vydalo nakladatelství Plus