Jan Weiss - seznamte se

Recenze

Vytvořeno 31. 7. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud se řekne Jan Weiss, většině lidí – těch, kteří mají alespoň minimální přehled o české próze - se vybaví kniha Dům o 1000 patrech. Ač je to kniha určitě brilantní, Jan Weiss je autorem mnoha jiných, stejně pozoruhodných. Spisovatel pocházející z předminulého století dokáže čtenáře zaskočit svou nespoutanou fantazií. Je k neuvěření, že v květnu uplynulo 120 let od jeho narození. Malý dárek čtenářům k tomuto výročí připravili Vilém Kmuníček společně s nakladatelstvím Bor vydáním knihy Hledání Jana Weisse.

Vilém Kmuníček svou knihu rozdělil na dvě hlavní části. Jedna sleduje osudy Jana Weisse,  druhá jeho dílo. Weissův život byl úzce spjat s literaturou, je tedy samozřejmé, že čtyřicet stran části nazvané Život se k ní neustále vrací. Vilém Kmuníček Weissův život pozoruje optikou jeho díla a jednotlivé kapitoly věnuje těm výrazným etapám Weissova bytí, které se v jeho knihách nápadně odrážejí.

Kapitola Kořeny čtenáře seznamuje s rodnou Jilemnicí a jeho rodinou. Čtenáři, kteří se setkali s knihou Přišel z hor, si připomenou, jak mnoho vzpomínek na rodné městečko v ní Weiss zachytil. Inspirační zdroje této knihy jsou zmíněny i v kapitole Dětství. V ní se lze dočíst o počátcích autorovy záliby v literatuře a oblíbených místech, objevujících se v románu Spáč ve zvěrokruhu. Počátky Weissovy literární kariéry lze vysledovat od dob studií, jak Vilém Kmuníček uvádí v kapitole Školy. O vlivu, který měla světová literatura v období dospívání na Weisse i jiné spisovatele, svědčí fascinace Dostojevského Zločinem a trestem, kterou Vilém Kmuníček zdůraznil. Na podporu svého tvrzení uvedl i povídku Oktáva 1913, ve které Weiss píše:

Četl jsem tehdy Machara a v jeho konfesích upoutalo mě líčení, jak po městě stopoval člověka a představoval si, že ho musí zavraždit. Pro nic za nic – jen z toho důvodu, že mu byl z duše protivný – a pak hlavně proto, že tehdy v sobě hluboce prožíval trýzeň Dostojevského Raskolnikova. Posedlo ho to tak, že na to myslil ve dne v noci a chystal se k vraždě.
Měl jsem v sobě také podobné komplexy, byla to doba puberty a byl jsem všeho schopen. Zločin!
(Kmuníček,V. Hledání Jana Weisse. Liberec: Bor, 2012, str.166.)

Jak většina příznivců Jana Weisse ví, účast v první světové válce byla pro něj obrovskou inspirací. V knize Viléma Kmuníčka je tomuto období věnovaná kapitola Na frontě a v zajetí. Autor monografie se nespokojuje pouze s konstatováním, že zkušenosti z fronty a zajetí reflektují Weissovy povídky a hlavně román Dům o 1000 patrech. Uvádí i vliv tělesného postižení způsobeného válkou na jeho zájem o osudem postižená individua, která vtělil do svých literárních prací. Legie a anabáze navazuje na předchozí kapitolu a doplňuje ji. Svobodné začátky popisují skutečný rozjezd Weissovy literární kariéry a také, což je velmi důležité, navazování styků s jinými spisovateli. Od období předválečného (K novým tématům. Vady na kráse a naděje) přechází Vilém Kmuníček rychle k éře od začátku druhé světové války  až do let padesátých (Okupace, chvíle svobody a nástup totality). Dobu, která byla pro náš stát zvlášť tragická a ve které se formovalo mnoho lidských osudů, vtěsnal autor monografie do pouhých tří stran, není proto zcela zřejmé, nakolik se Weisse tyto události dotkly. Poslední kapitoly první části (Východisko a Epilog) jsou věnovány závěru autorova života a uvádí nemilosrdnou kritiku Olega Suse jako příčinu ukončení Weissovy tvorby. Je škoda, že zmíněný článek, i když je zahrnut do seznamu použité literatury, nebyl do monografie vložen. Text, který měl zásadní vliv na poslední období autorova života, by měl být uveden. Pro zájemce uvádím internetový odkaz, na kterém je ho možné nalézt: http://archiv.ucl.cas.cz/index.php?path=LitNII/13.1964/5/5.png

Druhá část monografie – Dílo – vychází z dělení povídkové tvorby, pro kterou Vilém Kmuníček zavádí kategorie povídky prvotně realistické, povídky tyfového snu, povídky reprodukující sny, povídky tvořící svébytné fantastické světy, satiry, povídky weissovsky reálné, povídky navazující na román Přišel z hor, povídky nově realistické a povídky vědeckofantastické. V následujícím textu se pak snaží prostřednictvím tohoto rozdělení systematizovat jednotlivé Weissovy texty z hlediska jejich uveřejnění i inspiračních zdrojů, které do značné míry kopírují etapy jeho životopisu. Vzhledem k tomu, že Weissovy povídky byly uveřejňované v různých obdobích v rozličných sbírkách, je zařazování do jisté míry chaotické. Podobné hledisko uplatňuje autor monografie i na Weissovy romány.

Kmuníčkovu monografii doplňuje textová příloha, ve které je možno nalézt vzpomínky na dětství, povídku Oktáva 1913 i vzpomínkový text spisovatelovy manželky Jaroslavy Weissové. Velmi zajímavá je bibliografická příloha s detailním přehledem Weissových prací a reprodukcemi obálek některých  jeho knih.

Vilém Kmuníček svou knihu koncipoval jako monografii, ve které si vytyčil cíl shromáždit všechna fakta o tomto spisovateli, rozebrat jeho díla a propojit vzájemně poznatky o jeho životě s obsahem jeho knih. Významným zdrojem informací jsou vzpomínky a dopisy Jaroslavy Weissové, které jsou většinou datovány rokem 1974, tedy dva roky po autorově smrti. Přes výhrady k systematičnosti rozborů jeho díla považuji Kmuníčkovu monografii za přínosnou a oceňuji, že připomíná významného autora, jehož dílo ovlivnilo nejen českou sci-fi, ale mělo výrazný přesah i do jiných žánrů. Na kvalitě vydání knihy se odrazila i příkladná péče, kterou jí věnoval nakladatelství Bor.

Knihu Hledání Jana Weisse vydalo nakladatelství Bor