Život jako síla i slabost

Recenze

Vytvořeno 23. 9. 2012 2:00

Autor: Lucie Šimková

V ediční řadě nakladatelství Plus, která se zaměřuje na reedici českých knih (ale také na vydávání českých knih nových) vychází po 34 letech dílo českého spisovatele Vladimíra Körnera. Historická novela o přátelství, zradě, touze člověka po svobodě, která naráží na překážky striktně daných a fanaticky dodržovaných pravidel, Údolí včel.

Příběh Údolí včel je situován zejména do Čech 13. století. Líčí střet mladého Ondřeje z Vlkova a rytíře Admina von den Heide. Ondřej byl jako malý chlapec dán do kláštera v Prusku a musel složit slib, že bude sloužit pouze panně Marii a Bohu, přesto však stále touží po své rodné zemi a po životě, který mu druzí upřeli. Admin naopak nežije pro nic jiného než pro řád. Svět kolem a vše lidské je mu pouhou slabostí. Pro něj existuje jen fanatická víra nebo smrt. Přestože se od prvního dne, kdy se střetnou, stanou přáteli, nic nemůže v mladém člověku zabít vzpomínku na domov, na lákavé bzučení včel, které v jeho hlavě přerušuje i monotónní hučení pruského moře. Zvítězí přátelství dvou tolik odlišných lidí nad vírou, která omezuje v člověku jeho lidství?

Nové vydání Údolí včel připomíná i fakt, že Vladimír Körner nejprve napsal scénář pro film Františka Vláčila, který byl natočen roku 1967. Do hlavních rolí byli obsazeni Petr Čepek (Ondřej z Vlkova) a Jan Kačer (Admin von der Heide). Kniha spatřila světlo světa až o 11 let později.

Tak jako ve všech Körnerových historických novelách, i v Údolí včel je slovo zhuštěno téměř na minimum. V žádné nenajdeme zbytečné popisování, rozepisování, rozvláčné pasáže.   Zaměření se na postavy, jejich rozpor s dobou, s jejími pevně stanovenými vzorci chování, ze kterých se snaží člověk vymanit, se rovněž objevují ve všech Körnerových dílech. Jeho knihy spojuje vzpoura člověka, jeho marná snaha, nebo nechuť zapadnout do společnosti, ve které žije. I proto žádná z novel nepřetéká dialogy. Körner je omezuje jen na „nutnou komunikaci“.

Körnerova díla mají jedno velké pozitivum. Přestože se odehrávají v určitém historickém období, jejich poselství je nadčasové. Vždy, v každé době, proti sobě budou stát člověk, jeho sny, ideály a společnost, její pravidla, co by tomu řekli lidé… Láska proti povinnostem, život proti smrti. Lidská touha a snaha zapadnout a zároveň touha a snaha dosáhnout svého. Žít život, ne pomalu umírat.

Vladimír Körner (*1939, Prostějov) – český prozaik a scénárista. Ve svých historických novelách se zaměřuje na období středověku (Údolí včel, Smrt svatého Vojtěcha, Písečná kosa…), 17. a 19. století (Psí kůže, Kámen nářků, Post Bellum 1866, Život za podpis…)  a na konec 2. světové války (Slepé rameno, Střepiny v trávě, Adelheid…). V roce 2006 mu byla udělena Státní cena za literaturu. 

Ukázka z knihy:
Ondřej z Vlkova se ukryl za ochoz vnitřního domu. Čelem se přitiskl k trámu a tam se rozplakal s otevřenými ústy. Proč, Armine? Proč jsi nás všechny zabil? Jeho vzlykot však zanikal v štěkotu. Všemu bylo pozdě. Nikdy netoužil po takové spáse, nechtěl být svatým, chtěl jenom žít… Nešlo o pouhý trest. Armin dosáhl svého, ale za jak strašlivou cenu! Za cenu zničení toužebného, tolik deptaného, a přece vždy skutečného života.
(Körner, Vladimír. Údolí včel. Praha: Plus, 2012. s. 137.)

Knihu Údolí včel vydalo nakladatelství Plus