Román pro ženy nebo thriller?

Recenze

Vytvořeno 15. 10. 2012 2:00

Autor: Jiří Lojín

Žijeme v době, kdy není problém cestovat po celém světě, odpočívat u moře, kochat se starobylými památkami nebo studovat na zahraniční univerzitě. Lidé dobrodružných povah mohou procestovat exotické kraje a nemusí se, jako za dob Otakara Batličky, nechat najímat na zaoceánské lodě jako topiči. Svět se změnil. V místech, která byla ještě nedávno dostupná pouze hrstce lidí, se dnes tísní davy turistů, pořizující v každém okamžiku tisíce fotografií, které jsou v podstatě bezcenné. Zdálo by se, že spějeme k ideálu porozumění lidí různých národů - cestujeme do zahraničí, pracujeme v něm i studujeme, stýkáme se s cizinci a snad máme i dojem, že jim rozumíme.

Možná není zcela jasné, proč jsem recenzi začal krátkou úvahou o cestování, ale tento fenomén tvoří výrazné, i když ne jediné téma nového románu Markéty Hejkalové Andělé dne a noci. Autorka v něm čtenáři předkládá různorodá, zdánlivě neslučitelná témata a kombinuje komorní příběh o vyhasínání lásky mezi manžely s thrillerem, kde kromě intrik hrají svou roli i teroristické útoky a plánované vraždy. Je vůbec možné tyto dvě výrazně protichůdné stránky románu, které se odlišují dynamikou i způsobem zpracování, skloubit do funkčního celku? Představme si nejprve počátky nosných dějových linek románu Markéty Hejkalové.

Marta se ocitá v životní i manželské krizi. Její manžel Jarek se chová podivně – vlastně ne tak úplně, v jeho jednání lze vypozorovat rysy, typické pro muže, který si pořídil milenku a je svou novou hračkou zcela zaujatý. Dcera Adélka odjela studovat do Moskvy. Marta je postižena běžným syndromem opuštěného hnízda a neúspěchy v práci prohlubují její psychickou nepohodu. Na skok se přenesme do Ruska. Vladimír si v duchu promítá posledních dvacet let života – smrt své ženy Anahit, seznámení se Sergejem a Atamanem a cestu, která ho přivedla do polotajné organizace Souručenství, která si klade za cíl pozvednutí Ruska z nepříznivých podmínek po pádu komunistického režimu. Kerman se svou přítelkyní a milenkou Leire se vracejí do Baskicka a uvažují, jak dál naloží se svými životy. Po uzavření příměří tito bývalí bojovníci organizace ETA ztratili část své motivace. Osudy několika lidí z různých koutů světa se začnou proplétat, lidé se stávají spojovacími články mezi jinými lidmi.

Do komorní linie zabývající se krizí středních let, jež se projevuje u mužů i u žen, vtrhává brutální motiv terorizmu, používající nejen hrubou sílu, ale i jemné a přesné umění intrik a nenápadné manipulace. Autorka nás zavádí do světa vysoké politiky, ne té, kterou máme denně na očích ve zprávách, ale té, která světové dění ovlivňuje ze zákulisí nenápadnými zásahy nebo třeba rozdmýcháváním nepokojů na těch správných místech. Jako kdyby název jedné z prvních kapitol - Žena ve středních letech na pokraji nervového zhroucení - skrytě předznamenával děj knihy, spojení dvou protichůdných motivů. Jde o záměrnou nebo nechtěnou aluzi na Almodóvarův film Ženy na pokraji nervového zhroucení?

Spojení témat s sebou nese kladné i záporné důsledky. Autorka ke svým hrdinům přistupuje především emotivně, což je sice z literárního hlediska zajímavé, ale v některých okamžicích, zejména tam, kde je potřeba razantní a dramatické líčení, působí vyprávění nejistě. Scéna nouzového přistání letadla, ve kterém sedí Kerman a Leire, proto spíše zapadla, místo aby čtenáře chytla a vzrušila. Později, když celý román vrcholí, se už tento problém neprojevuje, děj graduje, tempo se zrychluje a strhne čtenáře tak, jak toho má správný thriller být schopen. Přesto však zůstává typicky český – není v něm přemíra násilí, kterým si zajišťují prodejnost zahraniční knihy s podobnými zápletkami, před akcí dává přednost úvahám a psychologickému ponoru do duše postav. Rysy, které jsou přednostmi románu Markéty Hejkalové, můžou někteří čtenáři považovat za jeho slabost. Je to především umírněnost zápletky. Nesetkáme se s žádnými fantastickými teoriemi o nepravděpodobných spiknutích. Zákulisní machinace popisované v románu nejsou zcela vyloučené ani při střízlivém pohledu na svět okolo nás. Tajných organizací nebo takových, které si na tajné a vlivné jenom hrají, existuje spousta a jejich činnost ke stabilitě nepřispívá. Autorka nám nenabídla ani neohroženého agenta typu Jamese Bonda. Všechny postavy románu jsou naprosto obyčejné, nejsou to lidé stateční ani geniální, jejich motivací nejsou ty nesprávnější ideály. Dělají chyby a mají své pochybnosti. Chtějí vystoupit z pomyslného vlaku, který je unáší, v plné rychlosti, chtějí žít obyčejný život a smysl pro povinnost se v nich sváří s touhou po lásce a naplnění života. V románu se mísí svět citů a síly, spojený nejistým mostem pochybností o správnosti cesty, po které jdeme.

Jsem trochu na pochybách, jestli bylo šťastné upřednostnit baskický názvu vesnice Gernika před španělským Guernica. Argument autorky, že se děj odehrává v Baskicku, je správný, ale neškodilo by, kdyby v románu tuto transkripci zdůraznila a nenechala čtenáře dumat, proč tomu tak je. Mou další pochybností je místo, ve kterém nebohá dívka něco pašovala, ale nerad bych tuto problematiku podrobněji rozebíral, protože mi k tomu chybí patřičná kvalifikace. Úsudek nechám na čtenáři a doporučuji mu, aby se těmito detaily nenechal ovlivňovat.

Román Markéty Hejkalové stojí na pomezí citlivé psychologické sondy do problematiky partnerských vztahů a vzrušujícího thrilleru. Způsobem vyprávění, který se zpočátku kloní spíše k románu pro ženy, sice může odradit čtenáře očekávající „tvrdší“ žánr, ale kombinace je to přinejmenším zajímavá a určitě stojí za pozornost. Nečekají nás žádné kýčovité zápletky ani sladké, šťastné konce. Autorka se také dokázala vyvarovat i druhého extrému - drtivé tragiky, která se z některých knih na nás nezadržitelně valí, útočí na naše emoce a vysává z nás poslední zbytky sil.

Knihu Andělé dne i noci vydalo nakladatelství Hejkal