Kdo podvedl Přemysla II. Otakara?

Recenze

Vytvořeno 25. 12. 2012 2:00

Autor: Lenka Martinková

Není to tak dávno, co vyšel další díl edice Hříšní lidé Království českého od Vlastimila Vondrušky. Většina knih z této řady se odehrává v severních Čechách v okolí Bezdězu, takže by se titul Králův dluh dal považovat za výjimku – vždyť hlavní hrdiny kvůli chebskému dluhu král Přemysl Otakar II. nechce pustit z Prahy. Jedinou otázkou je, kam se podělo stříbro, které Přemysl poslal do Chebu, aby splatil dluh svého otce. To je úkol pro trojici vyšetřovatelů.

Královský prokurátor Oldřich z Chlumu je pozván Přemyslem Otakarem na Pražský hrad. Při audienci se král zmíní, že Oldřich mu slouží už patnáct let, přičemž jen oni dva vědí, že je tomu o rok méně. Pán z Chlumu tedy čeká, že mu Přemysl udělí ještě soukromé slyšení, při kterém ho pověří pátráním po nějakém spletitém případu, jak to bývá obvyklé. Jenomže pozvání ke slyšení stále nepřichází.

Oldřichovi služebníci chtějí svého pána zabavit, a proto mu předkládají zdánlivě nedůležitý případ. Právě v tu dobu mu panovník udělí osobní audienci, při níž mu poodhalí svoje starosti: chebští měšťané chtějí, aby jim král zaplatil dluh svého otce, přestože on si je jistý, že byl splacen už před několika lety. Ztratila se ale listina, která by to potvrzovala. Král v zájmu blaha platí dluh znovu, ale ani tentokrát peníze do Chebu nedorazí, navíc zmizí i průvodní listina. Podle krále je celý případ jasný – za podvodem stojí chebští a Oldřich z Chlumu má jen potvrdit jejich vinu. Stopy, které spolu zdánlivě nesouvisely, se najednou spojí a dají dohromady obraz, který by nikdo nečekal…

Stejně jako v ostatních dílech série Hříšní lidé Království českého, i tady se stává nejdůležitější postavou královský prokurátor a správce severních Čech Oldřich z Chlumu. Jako sídlo mu autor přidělil hrad Bezděz. Spolu s Oldřichem pátrá jeho panoš (podle věku ovšem rytíř) Ota ze Zástřizlí a velitel Diviš. Zatímco Ota má nejlepší výsledky při výsleších dívek, Diviš se obratně pohybuje mezi chátrou a nejrůznějšími zloduchy. Možná by se dokonce dalo říct, že nejde o pána a jeho dva sluhy, ale spíš o tři přátele.

Tentokrát se do pátrání (poněkud nečekaně) zapojí Divišova neteř Věnceslava. Přestože pochází z vesnice, pracuje v Praze jako sklepnice a s Divišem se setká náhodou. Na první pohled vypadá prostoduše, později se však zjistí, že je při pátrání neocenitelná. A když už mluvím o ženských postavách, nesmím zapomenout ani na Světlanu, dceru purkrabího Pražského hradu, která se objevila už v jednom z předchozích dílů – s názvem Znamení Jidáš.

Jak jsem naznačila dříve, děj se odehrává v Praze, ale není to tak docela pravda. Hrdinové se takřka neomezeně pohybují po celém městě, dostanou se však i do Chebu – konkrétně právě Světlana převlečená za sklepnici v doprovodu panoše Oty. Kdo četl další díly edice, čekal by poněkud jiné řešení, podobný motiv se totiž objevil už v knize Strážce boleslavského mysteria.

V dříve vydaných knihách se na předsádce objevovala schematická mapa, díky které si čtenář lépe představil cestu, kterou museli hlavní hrdinové urazit. Už několik dílů se tento zvyk neobjevil, což je podle mě škoda. Na druhou stranu musím uznat, že v Králově dluhu by se vytvářela jen s obtížemi.

Ukázka z knihy:

„Nejdřív si myslela, že je to netopýr. Jenže ta věc dopadla s plesknutím na zem. Přitom se podivně zaleskla. Vrátila se a začala opatrně prohlížet porost u cesty. Nesnášela dotek hlíny. Naštěstí nemusela hledat dlouho. Za trsem trávy ležel masivní řetěz. Leskl se, jako by byl ze stříbra.“

Vondruška, V.: Králův dluh. Brno: Moravská Bastei MOBA 2012, s. 9.

Knihu Králův dluh vydalo nakladatelství Moravska Bastei MOBA