Pane Szczygiełe, dobrý den!

Recenze

Vytvořeno 2. 1. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Pokud jste novou knihu Mariusze Szczygieła dosud nečetli, asi vám smysl titulku unikne, nebývá zvykem spisovatele hned v nadpisu na dálku zdravit. Autor, který ve svých knihách o českých zvycích píše věci, které si sami ani neuvědomujeme, by to však hned pochopil. Ale k tomu se ještě dostaneme.

Autor pokračuje v úspěšné sérii započaté knihou Gottland, v níž píše o Češích a jakoby mimoděk vyhledává a zdůrazňuje rozdíly mezi námi a Poláky. Samozřejmě, že to není jen mimoděk, Mariusz Szczygieł je zkušený a schopný novinář, který ví naprosto přesně, co dělá. Zjednodušeně řečeno, nosným tématem Gottlandu jsou osudy známých osobností a Udělej si ráj se věnuje současnému Česku. Láska nebeská je inspirovaná díly českých spisovatelů. V úvodu určeném pro české čtenáře autor vysvětluje okolnosti, za jakých myšlenka vznikla. Pro nás je v tomto okamžiku důležitý fakt, že v Polsku bylo v rozmezí let 2011 a 2012 vydáno sedmnáct titulů českých spisovatelů, doplněných DVD jejich filmových zpracování. Nakladatelství Agora se rozhodlo podpořit tento nesporně významný počin sérií fejetonů uveřejňovaných v listu Gazeta Wyborcza. Články věnované knihám by bylo možné pojmout jako recenze seznamující polské čtenáře s knihami, jež pro ně vydavatelství vybralo a připravilo, Mariusz Szczygieł se ale nechal inspirovat jen velmi volně a fejetony obsahují opět úvahy o vlastnostech českého a polského národa, jejich rozdílech i styčných bodech.

Vznikla opět kniha zajímavá pro polského i českého čtenáře. V úvodu autor vysvětluje, že ve svých fejetonech občas uvádí informace o filmech, které jsou určeny spíše pro Poláky, neboť předpokládá, že Čech bude obsah knih či filmů znát. Nerad bych ho zklamal, samozřejmě, mezi vybranými díly jsou taková, které Češi důvěrně znají spíš díky jejich filmovým zpracováním, ale některé knihy jsou u nás čteny jen úzkou skupinou lidí, a třeba Černého Petra, Obchod na korze nebo Žebráckou operu, i když se občas v televizi objeví, také mnoho diváku moc dobře nezná.

Je zajímavé sledovat, kam autora přivede inspirace nějakou knihou. Zmínka o Rozmarném létě Vladislava Vančury nakonec skončila u udivujícího rozdílu mezi Čechem a Polákem, projevujícímu se zdravením. Jako Čechovi mi nikdy nepřipadalo zvláštní, že pozdravím i neznámého člověka, kterého potkám na chodbě domu, a divné je mi to, že je to Polákovi divné. Prostor, který autor věnoval této otázce, mě inspiroval k nadpisu recenze.

Žebrácká Opera Václava Havla vedla autora k úvahám jiným směrem – o bulváru a románu Ireny Obermanové Tajná kniha. Je škoda, že autor už nestihl reagovat na Panoptikum české, v němž se k autorka vrací k událostem nastalým po vydání zápisků a svém vztahu k Václavu Havlovi. Nicméně svůj postoj k bulváru i ke knihám podobného ražení Szczygieł vyjadřuje velmi srozumitelně několika větami.

Vši si prý mezi lidmi nevybírají a každá krev je dobrá. To si nemyslím. Jsem přesvědčen, že vši mají nejraději krev hrdinů.
(Szczygieł, M. Láska nebeská. Praha: Dokořán a Jaroslava Jiskrová – Máj, 2012, str. 76)

Mimo fejetonů, inspirovaných vydanými českými díly, obsahuje kniha Láska nebeská drobné postřehy z autorových pobytů v Čechách. Pozoruhodný je například Motýlí dotek Blanky M., v němž se zmiňuje o svém vpravdě nezapomenutelném setkání se známou módní návrhářkou. Ve fejetonu Hamburger s Kafkovou krví navazuje na Paní Neimitaci z Gottlandu a přes propast několika let tvoří pointu svého předchozího článku.

Pohled Mariusze Szczygieła je v rámci možností velmi objektivní, snaží se posuzovat „problém“ z různých stran, a tím nemám na mysli pouze jakousi stranu reprezentativního vzorku Čechů a Poláků, ale i různých pohledů v rámci české společnosti a podobně i v rámci společnosti polské. Přitom je schopen svou myšlenku bezpečně provést celým fejetonem, aniž by se vytratila v záplavě rozličných pohledů, argumentů a protiargumentů. Szczygiełova kniha dokazuje, že mínění, které člověk o sobě má, se často diametrálně liší od toho, jaké o něm mají ostatní lidé. Totéž platí o národech. Na druhé straně psát o vlastnostech tak obrovské skupiny jako je národ s sebou nevyhnutelně přináší zobecňování a jedinec se může – a to plným právem – ohradit, že on takový není. Pokud chcete takovou knihu číst a správně ji porozumět, musíte mít v sobě určitou dávku pokory a umění sebereflexe, jak jsem psal v recenzi Gottlandu nazvané Kurz sebereflexe.

Pro čtenáře bude pravděpodobně zajímavé vědět, kterými českými knihami se autor inspiroval. Není problém vydání nakladatelství Agora najít na internetu nebo přímo v knize Láska nebeská, ale přesto je uvádím v pořadí, v jakém přišly na polský knižní trh.

Bohumil Hrabal: Obsługiwałem angielskiego króla (Obsluhoval jsem anglického krále)
Ota Pavel: Śmierć pięknych saren (Smrt krásných srnců)
Jaroslav Hasek: Przygody dobrego wojaka Szwejka podczas wojny światowej tom 1 i 2 (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války díl 1 a 2)
Jaroslav Hasek: Przygody dobrego wojaka Szwejka podczas wojny światowej tom 3 i 4 (Osudy dobrého vojáka Švejka za světové války díl 3 a 4)
Jaroslav Papousek: Czarny Piotruś (Černý Petr)
Vaclav Havel: Opera żebracza (Žebrácká opera)
Ladislav Grosman: Sklep przy głównej ulicy (Obchod na korze)
Zdenek Sverak: Butelki zwrotne (Vratné lahve)
Ladislav Fuks: Palacz zwłok (Spalovač mrtvol)
Bohumil Hrabal: Święto przebiśniegu (Slavnosti sněženek)
Bohumil Hrabal: Perełki na dnie (Perličky na dně)
Jiri Brdecka: Lemoniadowy Joe (Limonádový Joe)
Vladislav Vancura: Kapryśne lato (Rozmarné léto)
Bohumil Hrabal: Pociągi pod specjalnym nadzorem (Ostře sledované vlaky)
Michal Viewegh: Wychowanie dziewcząt w Czechach (Výchova dívek v Čechách)
Karel Capek: Krakatit (Krakatit)
Josef Skvorecky: Batalion Czołgów (Tankový prapor)

Knihu Láska nebeská vydala nakladatelství Dokořán a Jaroslava Jiskrová - Máj