Politická satira Josefa Lady

Recenze

Vytvořeno 15. 2. 2013 2:00

Autor: Jarmila Flaková

Většina z nás se při zmínce o Josefu Ladovi vybaví velmi podobný obrázek. Je na něm zasněžená krajina, rozverné dětské postavičky opékající si brambory, tatíčci s brunátnými obličeji a statné maminky v zástěrách. Nechybí ani kocouři, další zvířátka a také stromy, především vrby. Josef Lada dával svým kresbám aktivitu, rozvernost a čilost, díky kterým nás ony ladovské obrázky dodnes rozveselují a zároveň nám i dodávají tolik vytoužený klid. Klid, který nás pohledem na dobu Ladovu vrací do časů, kdy neexistovalo tolik zbytečných vymožeností, které nám i našim dětem zkazily dětství, a nejen to.

Převážně obrázková kniha Josefa Lady Nezbedné komiksy nám ukazuje tenhle malebný svět a v úvodu nám přibližuje, jak se k němu Josef Lada vlastně svým uměleckým stylem propracoval. Dozvíme se, kým se inspiroval, a kdo si naopak odnesl odkaz Ladův. Dozvíme se, proč jej známe spíše jako malíře a spisovatele, zatímco o jeho komiksové tvorbě nejsme tolik zpraveni. Podobný rozpor vyplýval i z uměleckého působení Ladovi stylem podobného Ondřeje Sekory, o obou se v knize píše: „Jejich umění je vysloveně epické, nejen uměleckým výrazem, ale samostatným svým původem, je mnohem spíše obrázkovým vyprávěním než výtvarnou záležitostí.“

Josef Lada začal s publikací svých drobných ilustrací v časopise Máj roku 1904, poté pokračoval svými nejstaršími kreslenými anekdotami v týdeníku Švanda dudák. Tehdy se však tento malíř, spisovatel a zároveň obdivovatel výtvarného umění Mikoláše Alše ještě hledal. Větší prostor pro publikaci pak dostal v satirickém týdeníku Neruda, posléze přejmenovaném na Nového Nerudu a později Svítilnu. Jeho ilustrace začaly nově doplňovat bubliny, a to podle vzoru staršího Karla Stroffa.

Lada se přes komiksy týkající se trampot vypasených vašnostů pomalu a pod vlivem francouzského kreslíře zvířat Benjamina Rabiera dostává ke svým zvířecím bajkám, které ho brzy proslaví. Autor se zkrátka naučil kreslit zvířátka velice antropomorfně, proto nás dodnes dokážou tak zaujmout. Od roku 1908 se Ladova kresba přesouvá do časopisu Karikatury a její poselství je politické – protiklerikální a protirakouské. Odlehčeně však přispívá do Humoristických listů, čtenáři důvěrně nazývaných jako Humory. V těch už nacházíme nám známé ladovské psíky, kočky a pašíky.

Následuje Ladovo působení v satirických Kopřivách a na počátku dvacátých let dvacátého století už se jeho tvorba přesouvá z humoristických časopisů přímo do novin – do Českého slova a Lidových novin. Ladův styl je víceméně vyspělý a statický, autor už se zkrátka našel a zbavil se zatěžujících cizích vlivů. Josef Lada už má své stálé obrázkové hrdiny, které pravidelně naplňují jeho výtvarné seriály. Josef Lada kreslí kozla Bobeše a sahá i po ztvárnění Osudů dobrého vojáka Švejka ve světové válce.

Na stránkách knihy Nezbedné komiksy se přes další a další popisy Ladova působení a proměny náplně jeho kreseb dostanete i k jeho žákům – zamyslíte se například nad podobností jeho stylu se stylem Jiřího Wintera-Neprakty. A po tomto veskrze životopisném úvodu už se před vámi otevře svět Nezbedných komiksů, které vás přivedou do časů, které pohladí a vrátí vám tolik potřebný klid na duši – okořeněný důvtipem a malířskou mistrností.
(LADA, Josef. Nezbedné komiksy. Praha: Plus, 2012, s. 5.)

Knihu Nezbedné komiksy vydalo nakladatelství Plus