Kam se ztratili dobří lidé?

Recenze

Vytvořeno 23. 2. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Minulost nás občas zaskočí. Některé z příběhů, jež v ní lze nalézt, mohou hodně změnit naše představy o sobě samých. Historii nemůžeme nechat pohřbenou a doufat, že zmizí navždy. Dříve nebo později ji někdo objeví. Doby, kdy bylo bezpečnější do některých dokumentů raději nenahlížet a některých pamětníků se raději neptat, minuly, a tak vyplouvají na povrch dávná provinění. Dramatické okolnosti, za nichž se odehrávaly události konce války, lákají spisovatele možností zpracovat je beletristickou formou. Jedním z takových autorů je Josef Urban. Výsledky svých pátrání zachytil v knize 7 dní hříchů.

Josef Urban je autor několika knih a scénářů. Z jeho známějších děl lze jmenovat novelu Habermannův mlýn a scénář ke stejnojmennému filmu natočeného Jurajem Herzem,  přestože o autorství se vedly spory. Méně známá je Urbanova spolupráce na pozoruhodném snímku Na vlastní nebezpečí. V dokumentárním románu 7 dní hříchů se vrátil k tématu česko-německého soužití v době války. Z výpovědí pamětníků rekonstruoval dramatické události ukončení bojů a následného odsunu německého obyvatelstva. Není to nové téma, podobných knih vzniklo v poslední době mnoho a téměř bez výjimky se všechny snaží o upozornění na násilnosti, jímž byli Němci vystaveni. Cílem takové literatury ovšem není jednostranné zobrazení Čechů jako krvelačných stvůr zabíjejících ubohé a nevinné Němce. Čtenář si ale může, pokud je tomu přístupný, uvědomit, že tato doba byla složitější, než se dočte v učebnici dějepisu.

Hlavním hrdinou je lesník Jan Olšan a jeho manželka Agnes – Němka. Jan za války přijal německé občanství, ne snad ze sympatie k Němcům, ale proto, aby mohl se svou ženou v klidu žít ve svém domově pod Králickým Sněžníkem. Lidé, kteří se domnívají, že se jich politika a dění ve světě netýká, často udělají špatné rozhodnutí. Agnes se ocitne ve špatnou dobu na špatném místě a vidí to, co by neměla. Správně vytuší, že lidé, jež přistihla při zabíjení a rabování, nebudou chtít nechat živé svědky, a dá se na útěk. Nemůže se vrátit domů, nemůže se spojit se svým mužem a ten netuší ani kde je, ani proč utekla. Mezitím je i  on sám internován mezi zajatými Němci. Setká se tam s Jürgenem, Agnesiným bratrem, společně utečou a snaží se najít Agnes. Zprvu vše vypadá, jako že hledání, skrývání a míjení se bude hlavní osou příběhu a na konci nalezne čtenář zasloužené šťastné shledání. Urbanův příběh má ale trochu detektivní rysy, protože teprve v závěru některé postavy odhalí svou pravou tvář. 

Kromě Olšana, jeho ženy Agnes a Jürgena se v románu objevuje celá řada zajímavých vedlejších postav. Typickým záporákem až do morku kostí je Brachtl. Vypočítavý člověk přizpůsobující se každému režimu. Dokáže předem vycítit směr kam se obrací vítr a včas přejít na tu správnou stranu. Zdánlivě čestným člověkem je Olšanům bratranec Lubor Přikryl, který se stává předsedou ONV. Olšan na jeho vliv spoléhá a hledá v něm ochránce, čemuž se Brachtl snaží všemožně zabránit. Olšanův bývalý spolužák Ditrich je postavou poněkud záhadnou. Přestože je Němec, české gardy ho nechávají na pokoji. Ostatní němečtí obyvatelé jsou autorem vylíčeni spíše jako oběti – klidní a slušní občané zavlečení Hitlerem do války.

Na kameny, pár metrů od jezírka, se sypal starý tvrdý chléb.Vězni zpozorněli, jako zvěř v nejkrutějších mrazech, když lesník přiveze seno. Mnozí ze zajatců jedli již několik dní jen kořínky a mladou trávu z náletů kolem jezírka. Byli hladoví, při práci otáčeli hlavu jedním směrem.
Hromada plesnivého chleba ležela mezi kameny, ale nikdo se k ní neodvážil přiblížit. Při poslední „hostině“ tu zastřelili hocha. Nedokázal ovládnout svůj strašný hlad, vrhl se na hromadu bez povolení. Holohlavý mu prohnal kulku hlavou. Bylo mu sedmnáct let a u Volkssturmu sloužil ve Slezsku pouhé dva týdny.
(Urban, J. 7 dní hříchů. Praha: Fragment 2012, str.106.)

Knize se nedá upřít čtivost, děj je napínavý, dialogy živé. Autentičnost dodává použití němčiny a ruštiny. Věty v cizích jazycích autor vzápětí překládá, česká verze je součástí textu, což je pro čtenáře velmi pohodlné. Dialogy patří mezi to nejlepší, co v knize je.

K románu lze přistupovat ze dvou hledisek – literárního a historického vyznění. Literárně Urbanova kniha vyznívá poněkud kýčovitě. Postavy jsou většinou černobílé a nevyvíjejí se. Částečně je to dáno tím, že jde o zbeletrizovaný dokument, v němž není příliš prostoru na fabuli. Konec je ovšem zcela v duchu průměrné dobrodružné či detektivní literatury oslazen šťastným shledáním a potrestáním zla, čtenáři může ukápnout slza. Velmi zjednodušené historické hledisko, které si může čtenář z románu odnést, je: Češi se v té době chovali vypočítavě, a dopouštěli se zvěrstev pro svůj vlastní prospěch a aby zakryli kolaboraci s fašisty v průběhu války. Němci byli oběťmi nejprve fašistů, posléze Čechů. Rusové některé německé civilisty chránili před běsnícími Čechy. V rozhovoru pro Novinky.cz Josef Urban říká, film nevyznívá pro Čechy tak špatně. Kniha, podle mého názoru, postrádá jakýkoliv dobrý pohled na Čechy. Autor se snaží o objektivní pohled na události na konci války, ale místo neutrálního postoje zaujímá postoj protičeský, přestože to není evidentně jeho cílem.

Knihu 7 dni hříchů vydalo nakladatelství Fragment