Román Lubomíra Müllera nejen o dospívání

Recenze

Vytvořeno 27. 3. 2013 2:00

Autor: Jana Semelková

Román Lubomíra Müllera Schody do nebeského pokoje se odehrává na sklonku šedesátých let. Přestože všude klokotá doba plná očekávání, zvratů a následného pocitu zmaru, po vstupu vojsk varšavské smlouvy na území republiky, náctiletí ji prožívají úplně stejně jako náctiletí v kterékoliv době. Neuvědomují si, jak velké dějiny ovlivňují jejich životy. Oni se chtějí najít, objevit své místo na světě, poznat někoho blízkého, vyzkoušet si všechno kolem milostného života, vykročit po vlastních z bezpečí rodičovské náruče. Přesně takto také pojal autor příběh Lumíra Milovského a Mileny Lažanské. Pro ně je nejdůležitější jejich láska. Chtějí být spolu – pořád a navěky. Touží poznávat sebe navzájem, osahat si svá těla a nemuset před nikým utíkat. Co se děje kolem berou jako samozřejmost, jako něco, co se jich tak moc zase netýká.

Jenže velké dějiny do těch osobních zasahují - proto se spousta osobních událostí může zvrtnout naprosto jiným směrem, může rozdělit známé, příbuzné, může zničit sen a spálit mosty. Ale vedle těch historických událostí ty naše malé, osobní ničí i ti, co jsou v naší největší blízkosti. To se také děje našemu mladému páru. Jejich štěstí totiž nepřeje parta vrstevníků, kterým se zdají tihle dva poněkud jiní. Zvláštní. Lumír neholduje hrubosti, je chytrý, rád čte, maluje, hraje na piano. Proto je solí v oku Viktorovi a jeho partě. Viktor si hraje na drsňáka, rád se vytahuje a mučí každého, kdo se mu znelíbí. Lumír je jeho terčem co chvíli. Přitom Viktor je srab a bez siláka Petra by byl nula. Jenže jeho spolužák mu bezmezně věří a je jeho ochráncem vlastně rád.

Milena je zasněná kráska, se kterou se život nemazlil. Tatínek zemřel, maminka se zhroutila a po léčení hledá nové místo k žití pro všechny na Moravě. Dívka bydlí u babičky, na konci školního roku se všechny odstěhují do nového města a začnou znovu, daleko od míst, která jim přivodila tolik smutku. Teď tedy přežívá v kolektivu nové vesnické školy, klukům se líbí, ale odmítá je. Ona si vybrala Lumíra. A tehdy ji začal nenávidět Viktor – dala mu košem a to se nedělá. Cílem jeho šikany už není jenom Lumír, cílem se stala i pro něj záhadná Milena.

Často teď přemýšlel, jak by ji Lumírovi odloudil, ale cítil, že to nepůjde jen tak. Kdyby Mileně řekl, že ji miluje, v lepším případě mu odpoví, že ji to těší, ale že má jiného, v horším případě se mu rovnou vysměje. Taky nebyl moc chytrý, aby ji chytrostí oslnil. Zato Lumír stále ležel v knihách a byl podle slov jeho spolužáků třídní mazánek.
Ještě jsem ale nepotkal holku, kterou přitahujou kluci, co jsou víc v knihovně než na hřišti, přemýšlel, kudy chodil. Pokud by byla Milena výjimka, musím najít něco, co by ji přesto od Lumíra odradilo. Aby se za něj styděla, aby ho prostě začala považovat opravdu za cucáka…
(strana 93)

Lumír s Milenou nehledí na okolí, milují se a jejich postupné poznávání se vyvrcholí jedné květnové soboty v společně prožitém dnu plném laskání a fyzického poznávání se. Jsou spolu šťastní, prožívají první milostnou zkušenost, věří, že už navždy budou spolu. Ale do cesty jim vstoupí Viktor se svou nenávistí. A pak také ona doba, která zamotala osudy každého, nejen náctiletých.

Usmála se. Do její mysli se opět vrátila rozechvělá nálada okamžiku, kdy se objímali a líbali na posteli před tím, než Viktor rozbil okno. Cítila, že nastává ten nejvhodnější okamžik – nyní by chtěla stát poprvé před klukem bez šatů. Až bytostně toužila, aby se konečně objímali vysvlečeni, aby jejich dlaně nemusely hladit látku pyžam, ale jen kůži napjatou na všech těch místech, která jsou zdrojem krásného, ještě neprožitého vzrušení.
(strana 188)

Lubomír Müller napsal erotikou nabitý román o dospívání, odpovědnosti za vlastní činy o lásce. Jeho poetický jazyk nás vede příběhem, který je plný nečekaných zvratů. V jeho příběhu jasně rozpoznáme autobiografické prvky, díky kterým je velmi autentický a procítěný. I proto k době, o které vypráví, přistupuje citlivě a s patřičným odstupem a nadhledem. Stejně se dotýká prožitků všech hrdinů. Autor tak vytvořil román, který dokonale vykresluje nálady náctiletých, jejich hledání sebe sama a jejich první smělé i nesmělé pokusy v milostné oblasti. Prožitky patnáctiletých vyznívají naprosto realisticky, nepřikrášleně.

A zasazení do doby konce šedesátých let? Při čtení brzy pochopíte, že je jedno, kdy se osudy Mileny, Lumíra, Viktora a dalších hrdinů naplnily, v patnácti totiž každý prožívá toto období skoro stejně – hledá se! Na druhou stranu je zřejmé, že převratná doba dokáže uspíšit dospívání, pak v kvapíkovém tempu se z bezstarostného dítěte stane odpovědný mladý člověk, který plně odpovídá za své skutky. Možná si to jen neuvědomujeme, ale je tomu tak. Román Lubomíra Müllera je toho také důkazem. 

Knihu Schody do nebeského pokoje vydalo nakladatelství Egmont