Intriky se proplétají jako pavoučí síť a platnéře Lukáše čeká boj o přežití

Recenze

Vytvořeno 22. 4. 2013 3:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Již podruhé mají čtenáři možnost seznámit se s osmnáctiletým Lukášem. Před nedávnem dokončil platnéřské zkoušky a stal se tovaryšem. Aby zachránil svůj život, využil nabídku Lorenza Scorsiniho a odjel s ním do Milána. Místo odhalení tajů platnéřského řemesla se však více a více zaplétá do sítě intrik milánského vladaře.

František Niedl je přesvědčený, že psát by měli především ti, kdo mají čtenářům co sdělit. On sám je toho důkazem. Ve svých pracích čtenáře seznamuje kromě napínavého děje také se zajímavým prostředím, taji vojenského výcviku, bylinářstvím, ranhojičstvím a samozřejmě také s netradičním a dnes již téměř zapomenutým platnéřským řemeslem.

Kniha Pavoučí síť navazuje na první díl Platnéř. Platnéřský tovaryš Lukáš přichází do Milána a nastupuje do služby k mistru Pratinimu. Brzy se o jeho talentu dozví široké okolí a začne se o mladého řemeslníka zajímat. Kromě svého řemeslného talentu oplývá Lukáš také velkou inteligencí, hovoří několika jazyky a po nocích šplhá po zdech a střechách domů jako pavouk. Najednou se o něj mocní muži Itálie začnou zajímat až příliš. Možnost mít Lukáše ve svém držení je velmi lákavá.

A tak se Lukáš ocitá nepřízní osudu v zajetí na hradě Castello Nuovo, kde Enrico di Collona vychovává středověké osobní strážce – považované spíše za vrahy. Lukáš má zprvu za úkol vyspravovat pokažené brnění, později však Collona zatouží po unikátním brnění s uměleckým zdobením, jaké umí vytvořit pouze Lukáš.

Stejně jako v prvním díle, i zde není nouze o dramatické situace a napínavé scény. Děj ubíhá svižně a čtenář se při něm jen těžko dokáže od knihy odpoutat. Velké plus vidím také v tom, že kniha je psána poměrně jednoduchým stylem, bez příkras a zbytečných psychologických rozborů. Představuje tak skvělý tip pro odpočinkovou četbu. Mimo to autor přináší zajímavé postřehy ze světa středověkého vojska nebo italské šlechty. Velmi zajímavý je i popis stavby milánského dómu a středověkého Milána samotného.

Co mi trochu chybělo, byl ještě rozšířenější popis platnéřského řemesla, kterému se autor velmi zaujatě věnoval již v prvním díle. Bylo od začátku jasně dáno, že Lukáš se jede do Milána učit od zdejších mistrů. Místo toho krátce po svém nastoupení zaujal svým talentem a začal pracovat s mistrem Pratinim bok po boku. Neměl čas se od něj nic moc nového naučit a už byl přemístěn jinam. Přesto dokázal sám od sebe vytvářet překrásná brnění, která budila u všech velký zájem.  Budiž to připsáno na vrub Lukášově talentu a tomu, že autor nechtěl zatěžovat čtenáře dalším popisem řemesla a zdržovat tak děj.

Pavoučí síť se stejně jako první díl Platnéř čte snadno jako pohádka. Ovšem pohádka s velkým dobrodružstvím a mnoha dějepisnými a zeměpisnými zajímavostmi. Autor dokazuje, že historické reálie a prostředí dobře zná a ví, o čem píše. Věřím, že kniha Pavoučí síť se dočká stejné obliby jako ostatní Niedlovy romány a do budoucna bychom se snad mohli dočkat i pokračování Lukášových dobrodružství.

Ukázka z knihy:

„Ještě jednu otázku, signore Lorenzo. Z Prahy s tebou prý přijel jakýsi pomocník. Ten zůstane v Miláně?“
„Proto jsem přijel, signore. Je to pražský platnéř a do Milána se přijel zdokonalit ve svém řemesle. V Praze pro mě dělal nějakou práci a já si všiml jeho neobyčejné zdatnosti a vyprávěl mu o milánských mistrech. Když se dozvěděl, že odjíždím, požádal mě, zdali bych mu neposkytl po cestě ochranu.“ To, že se Visconti na Lukáše přímo zeptal, znamenalo, že už o něm ví. A tak bylo příhodnější říci Viscontimu vše přímo, protože nebylo co skrývat. Vyhýbavou odpovědí by jen zavdal k různým zbytečným dohadům, které by v konečném důsledku mohly Lukášovi uškodit.
František Niedl, Pavoučí síť, Brno: Moba, 2013, s. 33.

Knihu Pavoučí síť vydalo nakladatelství MOBA