Myši neplakaly, měly plnou spíž

Recenze

Vytvořeno 20. 3. 2013 2:00

Autor: Jarmila Flaková

Na sklonku loňského roku nám úspěšná autorka Magda Váňová představila svou novou knihu s názvem Ať myši nepláčou. Jaká je? Silná dějem, který rozpoutá jedna jediná věta. Naše hlavní hrdinka odjede do míst, která začnou psát její špatnou pověst. Pověst, která nebude promlčena, aby mohla sloužit jako věčný prostředek určený k vydírání.

Naše Karla odjede prodávat své tělo, dělá to ze vzdoru a necítí, že ji tahle zkušenost může jednou nenávratně poškodit. Nemyslí na svou budoucnost a jen se bláhově a dětinsky zachytává nabídky někoho, kdo jí vlastně ani nechtěl ublížit, ale to se Karla dozví až mnohem, mnohem později. Možná až překvapivě rychle si tahle dívka bez vlastního úsudku a sebeúcty zvykne na nový život. Časem se v ní i probouzí prvotní známky zodpovědnosti za svou budoucnost. Chce být zabezpečená, netouží po lásce, asi už se jí natolik zhmotnila, že ji prostě nepotřebuje. Ne tu partnerskou. Taková práce člověka prostě otupí. Když tragická událost nasměruje její už dospělejší kroky zpět domů, ke starým přátelům, spolužákům a rodičům, do kraje, kde se oproti jejímu životu nic nezměnilo, cítí, že stagnuje a že by přece jen chtěla někoho, kdo by ji měl rád. Možná že prostě jen neví, co se svým životem, možná je to jen taková hra, která má pro ni nedozírné následky. Ale mohou být ještě nějaké větší?

Zákeřně získané lásky se Karle nakonec dostává, stejně zákeřně však pak od ní uteče. V knize se rozpoutá ženský boj a řádky plné záště a podlostí vás donutí k zamyšlení. Přečtete si zde něco o ženské síle a mužské slabosti. Milostný trojúhelník nabírá na obrátkách, výhrůžky jsou vždy připraveny nemilosrdně zaútočit. Neblahá minulost stále čeká za dveřmi. Až se jednou dveře samy otevřou dokořán a Karla se zachytí svého minulého, teď tak lákavého života, který jí může opětovně zařídit, aby myši neplakaly. Aby byla zase plná spíž.

Člověk si zvykne na špinavou práci, aniž by se v sobě snažil najít možnosti k té čisté. K té, za kterou se nebude muset stydět – a naopak, za kterou si sebe bude vážit. Tuhle cestu však Karla objevuje až mnohem, mnohem později. A všichni, které na té své špinavé cestě nemilosrdným během času poztrácela, se teď postupně po té čisté vrací zpátky. Karla potřebuje někomu věřit. A když uvěří sama v sebe, má k těm dalším a kdysi tak blízkým o tisíce kroků zase blíž.

Kniha Ať myši nepláčou vás nejspíš naučí od začátku neblahým životem utrmácenou hrdinku nemilovat. Opovrhujete jí pro její nečestné a podlé chování. Pro odevzdanost k té jedné větě, kterou kdysi dávno někdo vyslovil. Aby se na samém konci omluvil a ta léta strádání vrytá do tváře naší Karly a do tváří těch, co zklamala, jednou provždy smazal skutkem tak nádherným, že ve vás poslední stránky knihy budou dřímat ještě hodně dlouho.

Ukázka z knihy:

„Jak začala malovat a každý den za sebou viděla kus vykonané práce, cítila se den ode dne silnější. Příznaky choroby už ji tak nesužovaly, naučila se s nimi žít, i když je ani na okamžik nepodceňovala. Nevydělala zatím ani korunu, ale s klidným svědomím vybírala z konta a budoucnost ji přestala děsit. Konečně mohla předvést, že něco umí. Co na tom, že výstava skončí, ona si obrazy odveze domů a život zase zapadne do všedních kolejí. Byla rozhodnutá si svou chvíli slávy užít až na dřeň. Uvědomovala si, že člověk nemůže mít v životě všechno, co chce, ale může být sám sebou.“
(VÁŇOVÁ, Magda. Ať myši nepláčou. Praha: Šulc-Švarc, s. r. o., 2012, s. 343) 

Knihu Ať myši nepláčou vydalo nakladatelství Šulc-Švarc