Středověké soudničky

Recenze

Vytvořeno 22. 4. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

 Je to už několik let, co Vlastimil Vondruška v nakladatelství MOBA vydal knihu historických krimi povídek s názvem Krev na lopuchu. Krátce po vydání se dočkala dotisku a hned na začátku tohoto roku vyšel druhý díl – Krev na kapradí.

Zatímco starší Krev na lopuchu obsahovala vymyšlené příběhy, jež se však mohly stát, Krev na kapradí jí vůbec není podobná; už třeba jenom svým rozdělením na dvě části. První z nich se týká případů, které vyřešil královský prokurátor Oldřich z Chlumu a jeho pomocníci velitel Diviš s panošem Otou. Znalci Vondruškova díla si jistě hned vzpomenou na mnohadílnou sérii Hříšní lidé Království českého.

Proti tomu druhá část povídkové knihy se věnuje pouze soudničkám, tedy případům, jež se skutečně kdysi staly. Na jednu stranu je poněkud zarážející zmínka, že by mělo jít o soudničky středověké – tak zní dokonce i podtitul knihy, není to však tak dokonale pravda, nejednu z nich by čtenář zařadil spíše do novověku.

Právě tato část se nejvíce podobá předchozí knize Krev na lopuchu. Jednotlivé příběhy se odehrávají v různých krajích Čech a ani hrdinové nejsou vždy stejní. Kromě skutečných zkušených vyšetřovatelů se v textu objevují postavy, které by čtenář opravdu nečekal. V ději však mají také svoji zásadní úlohu a mnohdy celý příběh změní. Přesto mile překvapí, že za nevinného se postaví Mistr ostrého meče, který prokázáním pravdy přijde o část výdělku. Na druhou stranu je z takové postavy cítit běžné lidské chování – hrdina zkrátka není jen kladný a jeho nepřítel jasně záporný, postavy se nechovají jako předem naprogramované stroje, ale jako skuteční lidé z masa a kostí.

Kdo četl některou z dalších knih od Vlastimila Vondrušky, ví, že v příbězích se neobjevují jen zkušení vyšetřovatelé – nejednou Oldřichovi z Chlumu pomáhá jeho manželka Ludmila z Vartemberka. Tak je tomu i v této sbírce povídek. Svým způsobem v textech působí trochu komicky, přivede však svého manžela na důležitou stopu a příběh tak může nejednou skončit jinak, než by se dalo na začátku předpokládat.

Dokonce ani Oldřich z Chlumu není vždy takový, jak ho čtenáři mají možnost znát ze zmíněné edice Hříšní lidé Království českého. Přestože i tady se zdá, jako by šel na první pohled po naprosto nedůležité stopě, opak je nejednou pravdou.

Vlastimil Vondruška tak připravil vhodné dodatkové čtení k ostatním svým knihám. Potěší čtenáře smyslem pro spravedlnost a často překvapí závěrem, ve kterém právě spravedlnost vždy vyhraje.

Ukázka z knihy:

„Tady ti nesu Marušku. Ještě stihne oběd, jak sis přála,“ oznámil Oldřich z Chlumu dívence, když se vrátil do zájezdního hostince U Zlatého kola. (…)
„Prohlédni si ji, zda je v pořádku,“ navrhl jí. Doufal, že se nemýlí.
Holčička panenku pečlivě prohlédla, vyhrnula jí šatičky a pak ukázala na záda: „Někdo se jí díval do bříška. Vidíte, tady ji zašívali. Tedy, ona tu byla zašitá i předtím, než se mi ztratila, ale teď je to úplně nová nit.“
Vondruška, V.: Krev na kapradí. Brno: Moravská Bastei MOBA 2013, s. 27.

Knihu Krev na kapradí vydalo nakladatelství MOBA