Válka na šumavských hranicích

Recenze

Vytvořeno 17. 5. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Není pochyb, že i po skončení druhé světové války zuřil na našich hranicích neustálý boj. Změnil se nepřítel, změnily se metody, nestřílela děla ani města nebombardovala letadla. Ale válka to byla, i když se nazývala studená. A umírali v ní lidé. Jedním z mužů, kteří v ní bojovali, byl Josef Hasil a David Jan Žák se pokusil ve svém románu Návrat krále Šumavy o poutavé, a přesto pokud možno objektivní vykreslení cesty, která mu vynesla obdiv, i nenávist mnoha lidí.

Josef Hasil pomohl na Západ mnoha lidem v době, kdy pracoval u Sboru národní bezpečnosti a kdy v Československu se k moci stále důrazněji drali komunisté. Nepochopil, proč by lidé, kteří chtějí odejít, měli být v naší republice násilím drženi. Po únoru 1948 to byl postoj, jenž přivedl do vězení či na popraviště mnoho lidí. Koncem roku 1948 došlo i na Josefa Hasila, a ten se ocitl v pracovním táboře. Utekl, dostal se na Západ, kde byl naverbován americkou tajnou službou jako agent-chodec. Několik let úspěšně budoval síť spolupracovníků, pronášel tajné materiály a převáděl lidi. V roce 1954 se odstěhoval do Ameriky a dodnes tam žije.

Mnoho pamětníků si vybaví film Král Šumavy natočený Karlem Kachyňou v roce 1959. Přestože jde o velmi kvalitní film, bylo jeho poslání propagandistické a vystupují v něm hrdinní pohraničníci bránící mladou socialistickou vlast proti zlým špionům a převaděčům. David Jan Žák se pokusil o objektivnější pohled na tuto dobu, o osvětlení motivů vedoucích Josefa Hasila a lidi s podobným osudem ke spolupráci s Američany a také důvody, proč hodně lidí opustilo republiku. V současné době si už nedokážeme představit přímé ohrožení svobody, nebo i života jen proto, že jsme se narodili v bohaté rodině nebo z důvodů odlišných politických názorů. Zapomínáme, historie se pro nás stává řadou letopočtů a přestáváme  za ní vidět konkrétní lidské osudy. Prostřednictvím beletrie  je možné některé historické etapy ve své fantazii téměř prožít.

Příběh Josefa Hasila v Žákově podání není jednoznačný. I když některé akce tohoto slavného převaděče jsou popisovány s notnou dávkou obdivu, nechává autor čtenáři hodně prostoru k úvahám o celkovém smyslu Hasilových činů. Nesnižuje je, ale předestírá všechny argumenty použitelné v diskuzích. Nevyhýbá se ani důsledkům, které měly Hasilovy skutky na jeho rozsáhlou rodinu. Vládnoucí režim se jim mstil, snažil se jejich prostřednictvím Hasila chytit. Pochybnosti vyjadřuje v epilogu Hasilův parťák  Vítek.

Já ti nějak nevím. Převedli jsme fůru lidí, to je pravda, zachránili jsme jim krky. Ale spočítej si, kolik našich zavřeli, kolik jich popravili. To jsou, kamaráde, jasný počty. Odsralo to daleko víc přátel, sousedů, bráchů a sester, než kolik lidí bylo zachráněnejch. Američani nás masírovali, že bude třetí světová, a ono zatím velký kulový. Vždyť jenom proto jsme pro ně začli pracovat. Chtěli jsme se domů vrátit. A teď jsou z nás emigranti. Dva blbci, co nedovedou pořádně anglicky.
(ŽÁK, David Jan. Návrat krále Šumavy. Praha: Labyrint, 2012. s. 375.)

S takovým poraženeckým postojem se Hasil neztotožňuje. Jeho motivace je zcela jasná, a přesto že zpočátku nebyl přesvědčeným bojovníkem proti komunismu, okolnosti a povaha mu nedovolily jít jinou cestou.

Některé části Návratu krále Šumavy, zvláště ty, popisující Hasilovy statečné činy, připomínají dobrodružné knihy Karla Fabiána, ale v opačném gardu. Žákův román je vyvážený, není tendenční. Nesnaží se hledat polehčující okolnosti pro komunistickou mašinérii, naopak popisuje stádium, kdy revoluce požírá své vlastní děti a politické špičky se likvidují mezi sebou. Žákova objektivita spočívá v popisu práce amerických tajných služeb, způsobu, jakým verbovaly agenty do svých řad, a v neposlední řadě i ve zmínkách o osudech vysloužilých agentů. Tito lidé odcházeli do civilu beze slávy, i když konali činy, nad kterými se tají dech čtenářů dobrodružných románů. Spád, čtivost a nestrannost dělají z Žákova románu pozoruhodné dílo.

Knihu Návrat krále Šumavy vydalo nakladatelství Labyrint