Vyčerpávající historie minulého století

Recenze

Vytvořeno 3. 6. 2013 3:00

Autor: Jiří Lojín

Generace spisovatelů dospívajících na přelomu šedesátých a sedmdesátých let minulého století neustále cítí potřebu bilancovat. Často se svými texty vracejí do doby, jež poznamenala další vývoj Československa. Je to pro ně jistým způsobem životní téma a zapomínat na vládu komunistické strany by nebylo dobré. Pravdou však je, že knih pojednávajících o aspektech té doby se po devadesátém roce vynořilo příliš a mnohé jsou si podobné. Svůj pohled na dobu zákazů a příkazů představil Zbyněk Benýšek v knize Loutky boží.

Název románu Zbyňka Benýška byl inspirován esejem Josefa Šafaříka Loutky boží nebo čí? (Host do domu č. 7, Brno 1969). Autora, který prožil mládí v Prostějově, Josef Šafařík, též prostějovský rodák, ovlivnil, stejně jako celou řadu dalších spisovatelů, například J.Topola nebo V.Havla. Možná něco z jeho rysů zdědil i Benýškův docent Jahúdka.

Hlavní hrdina Vilém vyrůstá na malém městě. I když v románu není jeho název zmíněn, jde pravděpodobně právě o město autorova dopívání. Čtenář s s Vilémem prožívá lásky i první pokusy o hru na kytaru, začátky kapely založené s přítelem Bertem i objevování západní hudební scény. V uvolněné atmosféře před internacionální pomocí spojeneckých armád je Vilémův život plný hudby, alkoholu, sexu a přátel, občas se najde chvilka i na studium. Šťastná a bezstarostná studentské léta. Po roce 1968 je se školou konec, obtížné je i hraní na veřejnosti. Cenzura propátrává texty, zakazuje, brání produkci. Bert emigruje, Vilém se pokouší žít ve své vlasti. Nakonec je i on donucen Československo opustit.

Vilémova osudová láska Ostružinka, jak ji označuje anotace knihy, v žádném případě hlavnímu hrdinovi nepřekáží v jeho dalších erotických dobrodružstvích. Trpělivě čeká, až se její tulák vrátí ze svých cest. Její trpělivost je opravdu záviděníhodná a snad ani není z tohoto světa.

Autor se pokusil o velmi obšírně pojatý román, zahrnující všechny možné aspekty konfliktu s totalitní mocí, ve Vilémově okolí se odehrávají všechny známé scénáře špehování a perzekuce, o nichž jsme slýchávali a slýcháme a čteme dodnes. Děj sice není rozkošatělý, nesleduje nepřehledný počet linií, ale drobných příběhů interpretovaných v dialozích i prožitcích je tolik, že je jejich dopad silně degradován. Román se stává velmi nepřehledným, hlavní linka sice sleduje osudy hlavního hrdiny, ale to, co se okolo něj děje, co by mělo být zdůrazněno, zapadá do jakési beztvaré kaše, v níž se velmi špatně orientuje.

Naopak bych velmi ocenil autorovu objektivitu vůči některým skutečnostem. Neadoruje život na západě, Vilém jej při své cestě ve Francii vidí takový, jaký je, s klady i zápory. Zcela jasno má autor také v tom, proč Bert zvolil dobrovolnou emigraci a je se svým rozhodnutím spokojený a proč se Vilém ze své cesty vrací domů a k opuštění své vlasti musí být donucen násilím. Stejně nezúčastněně se staví ke koncertům skupiny Heavy Meat a jejím provokací. Popisuje je, ale nekomentuje, názor si může udělat čtenář sám.

V okamžiku, kdy se zbylým diváků zdálo, že skladba vrcholí, že už není možné zvuk gradovat a nutně vše musí skončit, odložil jeden z kytaristů nástroj, shodil ze sebe deku, takže stál na pódiu jenom v jakýchsi bílých miniplavkách, otočil se k bočním oponám, natáhl ruce a v tu chvíli někdo vhodil doprostřed pódia velkou říční kachnu, které se okamžitě rozkmitala křídla, ale kytarista ji chytil za krk, z bedny sebral obrovský tesák a jedním švihem nebohé kachně uřízl hlavu. Krev vystříkla na jeho plavky a jak se s mrtvým ptákem roztočil, třísnil krví ostatní členy skupiny Heavy Meat of US Mirsa Ideal 1923 – Genesis of Hippies.
(Benýšek, Z. Loutky boží, Praha: Galén 2012, str.162)

Některé části jsou podobné líčení zážitků Josef Moníka v jeho knize Schweik it easy. Oba spisovatele zřejmě spojuje podobná životní zkušenost, což se odráží i v tématu, které ve svých knihách zpracovali.

Loutky boží jsou napsány z větším rozmachem, než byl autor schopen zvládnout. Zdá se, že měl v hlavě příliš mnoho motivů, které chtěl zapracovat, ale bývalo by lépe, kdyby část z nich pominul. Zbylé by vynikly o to naléhavěji a jejich účinek na čtenáře by byl větší. Některé hospodské scény jsou také nadbytečné a monotónní. Je načase, aby se česká próza odpoutala od vzpomínek na totalitu a začala se ve větší míře zabývat současností.

Knihu Loutky boží vydalo nakladatelství Galén

K dostání na stránkách Knihkupectví Beletrie