Čtyři nespoutané roky studentského života – Intr Ladislava Karpianuse

Recenze

Vytvořeno 16. 6. 2013 3:00

Autor: Jana Semelková

Podle anotace na záložce knihy je internát prostorem, který člověka změní. Toto tvrzení jsem do přečtení knihy Ladislava Karpianuse nemohla posoudit, protože sama jsem na internátu ani na koleji nikdy nebydlela. Teď však mohu směle prohlásit, že tomu tak je. Intr mne skutečně změnil. Především v pohledu na studentský život, dosud měřený jenom na základě vyprávění spolužáků, podle zpracování v televizních inscenacích, filmech. Knihu z tohoto prostředí jsem vlastně doteď žádnou nečetla, nebo byl domov mládeže či kolej jen kulisou, ne hlavním hrdinou románu.

V této knize je tomu naopak. Tady je právě nejdůležitější onen prostor, ve kterém se potkávali, potkávají a potkávat budou mladí lidé, kteří přicházejí z různých koutů kraje, republiky za studiem. Tady konfrontují své dosavadní zkušenosti se zkušenostmi jiných, tady mění postoje, snaží se chovat dospěle a hlavně svobodně a nezávisle. V jejich přespřílišné samostatnosti je brzdí vychovatelé – více či méně úspěšně. A tak při čtení jednotlivých kapitol, které jsou vlastně samostatnými povídkami, jež v konečném celku dávají dohromady povídkový román, se vám do mysli vsouvá otazník. Velký otazník: může tento prostor se stát skutečným druhým domovem? Autor, který sám strávil čtyři roky v podobném zařízení, mne přesvědčil, že ano. Zároveň mne přesvědčil, že takový prostor má v sobě moc měnit a formovat charaktery – jak? To už závisí na jednotlivci.

Pro svou knihu zvolil Ladislav Karpianus působivý styl a neotřelou formu. Jednotlivé kapitoly-povídky na sebe navazují, sledují události z různých pohledů, odhalují změny v chování a jednání dospívajících, ukazují na neměnnost zavedených praktik ze stran vychovatelů. Postupně čteme příběhy v ich formě, v podobě dialogu, jako e-mailovou korespondenci, vzpomínku. Příběhy nepostupují chronologicky za sebou, přesto v důsledku vytvářejí časovou osu s jednou odbočkou do doby minulé, staré třicet let. Autor se tak může vracet k různým momentům v osudech studentů, sledovat je z pohledu toho kterého a nahlížet vývoj vztahů mezi nimi. Jednotlivé příběhy mozaiky před námi vystaví příběh jednoho intru, příběh, který se s lety nemění, který je setrvalý, zakonzervovaný. Jako kdyby, nehledě na letopočet, se pořád dokola odehrávalo to samé, jen se střídají studenti a vychovatelé stárnou – vztahy mezi oběma stranami jsou však konstantní, stále podobné, zacyklené, stereotypní…

Otec jen tiše zaúpí. Honza si vybere levou postel a deklarativně na ni hodí bágl, jako by zabíral vlajkou nové území. Svlékne si mikinu, pod kterou má černé tričko s bílým nápisem „HERO“. Pak si sedne na postel a prohlíží si prázdnou místnost. Do nastalého ticha jen jemně hvízdá vzduch skrz chatrná okna, která vzdorují tvrdým nárazům větru.
„Paráda, už nemáte kovový postele. A konečně vám udělali plastový okna! Za mých časů jsme měli ještě kovový, profukovalo z nich tak, že nám v zimě málem zamrzly rybičky v akvárku,“ směje se otec.
„Nevím, na jakém patře jste bydlel, pane, ale zvířata na pokojích tu byla odjakživa zakázaná.“
Otec jen posměšně zakroutí hlavou, ale urážku, která mu automaticky přišla na jazyk, si nechá pro sebe.
„No, doufám, že si tu budeš pěkně uklízet,“ pokárá Honzu máma.
„To bude muset! Bodujeme za úklid!“ pyšní se vychovatelka.
„Bodujete?“ ujišťuje se zděšeně Honza. Vysněný život plný svobody a volného času se v tu chvíli začal pomalu zvrtávat jen v nudný nátlak k samostatnost
(KARPIANUS, Ladislav. Intr. Praha: CooBoo, 2013. s. 10.)

Intr je opravdu zvláštní knížka – vedle skvěle zvolené formy povídkového románu se skví i grafická úprava. Netradiční, mladistvá, obohacující. Ladislav Karpianus se totiž rozhodl, že čtenářům „odtajní“ autorskou práci s textem. Do sazby vepsal své poznámky tak, jak se vpisují při korektuře pro sazeče, aby opravil, na co se v rukopise zapomnělo, co se přehlédlo. Ručně psané červené poznámky pak doplňují fotografie skutečného domova mládeže, ve kterém autor strávil čtyři roky nezapomenutelného života, kopie dokumentů a dalších zajímavostí. A vše vrcholí poslední rukou psanou kapitolou. Kapitolou, která je skvělou katarzí celého příběhu.

Ladislav Karpianus se narodil v roce 1985 v Plzni. Ve třech letech se přestěhoval do Mariánských Lázní, aby se zpátky do rodného města vrátil po necelých dvanácti letech. V tamějším intru na Slovanech prožil nezapomenutelné čtyři roky života, které ho inspirovaly k sepsání této knihy. Nyní žije v Praze a živí se jako dramaturg, scenárista (Ulice, Comeback, Studio Kamarád), spisovatel (Kryštofův Vzdušný zámek) a dramatik (Let č. 321, Duende).

Knihu Intr vydalo nakladatelství CooBoo