Raný fantasy středověk v českém podání

Recenze

Vytvořeno 26. 7. 2013 3:00

Autor: Radovan Kolbaba

Antologie Písně temných věků vyšla poprvé roku 2005. Jednalo se o výbor z prací předních českých a slovenských spisovatelů historické fantasy literatury a teprve druhou antologii vydanou pod vedením Ondřeje Jireše. Ten od té doby do svého portfolia připsal řadu dalších knih, do nichž přispěla elita české i slovenské fantasy a sci-fi scény. Po osmi letech se k Písním vrátil, přepracoval je, tematicky sjednotil – všechny povídky se nyní odehrávají v období raného novověku – a vydal je znovu.

Asi nejvýraznější změnou oproti prvnímu vydání je vypuštění dvou povídek, které se odehrávaly v jiné éře, a přidání jedné nové. Zmizely tedy Dvě hlavy od Lucie Lukačovičové a Řeka Alexandry Pavelkové a namísto nich Ondřej Jireš do antologie zahrnul povídku V sedle přízraku od čelního představitele české městské fantasy Pavla Renčína. Nová je též předmluva od Ondřeje Jireše a změny doznala i povídka Než dozraje smrt od Františky Vrbenské, která k ní připsala dvě scény.

Jednotlivé povídky v antologii jsou řazeny chronologicky. První je Země Lvů od Leonarda Medka vyprávějící příběh z doby, kdy Vandalové ovládali Kartágo, ale kdy už na jejich brány bušila Byzantská říše. Skupina vandalských mořeplavců se v něm vydává na výpravu, jejímž cílem je vyplundrovat bájné město lvích lidí v Africe.

Již zmíněná Než dozraje smrt od Františky Vrbenské zavede čtenáře na Děvín v době, v níž Slovanům vládl Sámo. Nabízí nejen vybroušený jazyk a přesné historické reálie, ale také příběh bez jasného hlavního hrdiny odehrávající se v horizontu několika desítek let.

V české kotlině se odehrává V sedle přízraku od Pavla Renčína. Ne tak vážný příběh o vladykovi Horácovi, jeho starém užvaněném společníkovi a neobyčejném koni. A také o stříbrné horečce, která v období mýtických knížat zachvátila mnohé Čechy. Spíše oddechové povídce nechybí spád, humor i nápaditá pointa.

Dvojici textů Strážce hvozdu a Žabí věž od Juraje Červenáka a Jaroslava Mosteckého spojuje kulisa Kyjevské Rusi. Zatímco se první zaměřuje na knížete Mstirada a jeho boj s varjažskými nájezdníky, druhá na mladého kněžice Vladiměra. V obou případech se jedná o spíše akční příběhy, jež prezentují typické rysy psaní svých autorů. Velmi čtivý a akcí naditý styl Juraje Červenáka a drsnější vidění světa Jaroslava Mosteckého.

V kulisách mrazivého Islandu se odehrává Píseň o Hálfdanovi od Ivany Kuglerové. Vyprávění o lásce, zradě i nehostinné krajině dodržuje reálie tehdejšího světa a představuje střetávání pohanského světa s pronikajícím křesťanstvím.

Poslední text v antologii se nazývá Přátelé se neopouštějí. Napsala jej Jana Šouflová známá spíše jako malířka a ilustrátorka. Ostatně právě její ilustrace doprovázejí jednotlivé povídky a skvěle je doplňují. Přátelé se neopouštějí svojí atmosférou jakoby nezapadá do sborníku plného vážných a akčních příběhů. Jana Šouflová vypráví humorně laděnou historku o pátrání po ztraceném artefaktu a přestože za sebou nemá zdaleka tolik spisovatelských zkušeností co předešlí autoři, nemusí se za svůj příspěvek stydět. Vhodně totiž odlehčuje celý sborník a vytváří mu optimistickou tečku.

Písně temných věků jsou reprezentativním výběrem prací autorů české a slovenské historické fantasy. Všechny příspěvky lze označit za nadprůměrné, byť ne výjimečné. Záleží tak čistě na vkusu každého jednotlivého čtenáře, která povídka jej osloví a která jej naopak nechá chladným. Rozmanitost příspěvků i jejich stylů, přestože spojených obdobím, je tak hlavní předností i nedostatkem celé antologie. Těžko si lze představit čtenáře české fantasy, kterého osloví všechny texty a na druhou stranu takového, kterého Písně temných věků zklamou. 

Knihu Písně temných věků vydalo nakladatelství Triton