Záhadná dýka s kančí hlavičkou

Recenze

Vytvořeno 31. 8. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Milovníci knih Vlastimila Vondrušky si letos v nakladatelství MOBA přišli na své, před časem mu vyšly hned dva tituly. První z nich, nesoucí název Msta písecké panny, je už sedmnáctým dílem edice Hříšní lidé Království českého. Vzápětí se na pultech knihkupectví objevil třetí – předposlední – díl Přemyslovské epopeje. Jmenuje se Král rytíř a vypráví životní osudy Přemysla II. Otakara. Prozatím jsem dala přednost Hříšným lidem Království českého,tedy historickému krimi z doby vlády Přemysla II. Otakara.

Král se svým doprovodem se vrací ze Štýrska domů do Čech a má se zastavit v Písku. Panoš Ota jede do města naproti svému pánovi, ubytovává se v šenku a užívá si idyly při koupání v zátočině Otavy. Klid však netrvá dlouho, brzy zjišťuje, že se měšťané téhle zátoky bojí, prý je prokletá. Před lety tu byla znásilněna a zavražděna žena, její dceru násilník bodl. Minulost se slévá s přítomností, když je ubodán zemský sudí Benedikt ze Žlebu. Mrtvolu navíc někdo znetvořil a uříznutý úd položil na místo dávného zločinu. Na výslovné přání abatyše Anežky se vyšetřování ujímá Ota ze Zástřizlí, ale přesto se mu nedaří zabránit dalšímu krveprolití.

V jiných příbězích ze zmíněné edice tvoří královský prokurátor Oldřich z Chlumu se svými pomocníky panošem Otou a velitelem Divišem nerozlučný trojlístek; jejich vztah by se dal označit spíš za přátelství než vztah služebníků a vysoce postaveného velmože. Ve Mstě písecké panny toto nepsané pravidlo autor poruší, k Otovi se jeho společníci přidávají až kolem poloviny příběhu. Král má přednost i před životy nevinných křesťanů. Nemohou chybět ani další postavy, které děj jak se patří okořenily. Sem by bylo možné zařadit dcery krále a jeho milenku Anežku z Kueringu nebo abatyši Anežku (budoucí sv. Anežka Česká). Tolik alespoň z postav, které jsou letopisci doložené. Následují ještě epizodní postavy služebníků, rybářů a poddaných obecně. Případ by však nikdy nebyl vyřešen, kdyby trojici rytířů nepomáhaly dvě krásné, ale nepříliš počestné sklepnice z píseckých šenků. Obě jsou do případu zapleteny a nemají zcela čisté svědomí, na druhou stranu se pokoušejí pomáhat spravedlnosti…

Kniha se neodehrává na zbytečném množství míst. K úvodu stačí prokletá zátoka Otavy, později nechybí královský hrad nad městem, honosný šenk a obchody několika kupců a řemeslníků. Po setkání s Divišem se děj přesunuje mezi pobudy, do podezřelého hostince na předměstí. I toto místo je pro pátrání důležité. Samotný panoš Ota však neváhá ani zamířit do rybářské osady za městem. Podezření je jasné, potřebuje si jenom ověřit několik detailů.
Hned po první vraždě a odhalení několika podrobností čtenář nabývá přesvědčení, že zná jméno vraha. To se však po několika stranách opět změní a podezřelí si mezi sebou předávají dýku, jejíž jílec je ozdobený kančí hlavičkou. Komu patří? A byl s ní některý ze zločinů spáchán? Nebo ještě lépe: dá se dýkou uříznout kus syrového masa? Zločinec touží po jediném a plán má pečlivě vymyšlený. Jen ho občas musí nepatrně podřídit okolnostem. Název je zavádějící a zdá se, jako by Vondruška čtenáře schválně naváděl na falešnou stopu…

Ukázka z knihy:

„Koho zabili?“ optal se věcně Ota a pokynul mu, aby vstoupil. (…) „Mého strýce, zemského sudího Benedikta. Věřil byste tomu? Zamordovat jednoho z nejvyšších zemských úředníků! A zrovna na hradě, který spravuji já. Ale ještě jak!“
(…)
„Soudím, že to nebude hezký pohled, když jsi tak vyděšený,“ uklidňoval purkrabího Ješka. „Jak se to stalo? Podřízli mu hrdlo?“
(Vondruška, V.: Msta písecké panny. Brno: Moravská Bastei MOBA 2013, s. 72.)

Knihu Msta písecké panny vydalo nakladatelství MOBA