Starosti spojené s vládou i tajemno

Recenze

Vytvořeno 2. 9. 2013 3:00

Autor: Lenka Martinková

Není to tak dávno, co v nakladatelství MOBA už potřetí vyšel historický román Vlastimila Vondrušky, nesoucí název Mezi tiárou a orlicí. Podtitul – Příběh prvního českého krále Vratislava I. – milovníkovi historie objasní vše. Známý příběh syna Břetislava I. je podán zajímavou formou a kromě politických jednání se čtenář může těšit i na okamžiky plné napětí a tajemna.

Děj začíná ještě za vlády Břetislava I., nejdůležitějšími okamžiky je rozdělení českého knížectví mezi pět jeho synů. Jen jeden z nich, nejstarší, může vládnout z Prahy jako hlava přemyslovského rodu. Dalšímu připadá církevní dráha, kterou mu po jisté epizodě otec přiděluje víceméně za trest, a zbývající tři získávají své úděly na Moravě – Olomouc, Znojmo a Brno. Po smrti otce se Vratislav ujímá své Olomouce, ale v životě to nemá jednoduché, před bratrem Spytihněvem společně s matkou Jitkou prchá do Uher. Od tohoto okamžiku se stává zajímavou figurkou na šachovnici tehdejší Evropy. Uherský panovník mu prorokuje královský titul, po kterém samozřejmě ambiciózní Vratislav touží, zatím je však pouze snem daleké budoucnosti…

Některé důležité postavy jsem už naznačila v předchozím odstavci. Pro mladého knížete má významné postavení především jeho otec Břetislav, který se mu občas i po své smrti zjevuje a svým způsobem mu pomáhá při důležitých rozhodnutích. Autor touto postavou dosahuje nečekaného nádechu tajemství a místy až hrůzostrašnosti. Nechybí ani další osobnosti známé z hodin dějepisu: není možné zapomenout na stárnoucího biskupa Šebíře, císaře Jindřicha, několik papežů, ale ani na Vratislavovy bratry vládnoucí na svých moravských údělech. Zvláštní postavení mají panovníkovy manželky a milenky.  Každá z nich má svůj vlastní názor, který se nebojí projevit a občas ani neváhá zasahovat do české politiky. Podobně zajímavou skupinou jsou představitelé urozených rodů. Sám Vondruška přiznává, že se v dobových kronikách občas mihlo jméno velitele družiny, ale nikde není zmínka o rodech, které známe z pozdějších dob. Pro zjednodušení je však používá, na čtenáře tak čeká pán ze Šternberka nebo rod Hrabišiců. Zkrátka nepřijdou ani církevní hodnostáři. Zvlášť v závěrečných částech románu se do děje zapojuje Vratislavův bratr Jaromír, coby pražský biskup a sok opata sázavského kláštera. Příběhem se také několikrát mihne kronikář Kosmas a kniha je zakončena víc než stylově – úryvkem z jeho Kroniky Čechů.

Spolu s knížecí družinou se čtenář podívá nejen do všech koutů českého knížectví a uherského království; s vojenskou výpravou zamíří také do Polska, Saska, Míšeňska, ale opakovaně se vydává také do Itálie, především do Věčného města, kde se přidává k obléhání Andělského hradu.

Že se autor nevyhýbá popisu erotických scén, je z jeho knih známé, ale kniha Mezi tiárou a orlicí překvapí množstvím drastických scén. Nikdy nezachází příliš do detailů, ale lidská fantasie udělá hodně…

Ukázka z knihy:

„Tak tos už Jindřicha odepsal? Po tolika letech, které jsi na jeho dvoře prožil?“
„Nikoli na jeho dvoře,“ opravil ho Wolfgang. „Ale na dvoře císařovny Agnes. To je rozdíl! Když mne vyhnal, vstoupil jsem do vašich služeb. Jsem vám za to neskonale vděčný!“
„Lichocení si nechme na jindy,“ zabručel potěšený Vratislav. „Opravdu myslíš, že je s císařem konec?“
Kancléř mlčky přikývl.
(Vondruška, V.: Mezi tiárou a orlicí. Brno: Moravská Bastei MOBA 2006, s. 346.)

Knihu Mezi tiárou a orlicí vydalo nakladatelství MOBA