Žádný cukrkandl

Recenze

Vytvořeno 29. 9. 2013 3:00

Autor: Lenka Kavalířová

Terezu Temnářku Matouškovou a její tvorbu sleduji už několik let prostřednictvím jejího blogu Cesta do Podmoří a také na různých setkáních věnovaných literatuře. I když oslavila teprve 23. narozeniny, stihla se do povědomí svých čtenářů a fanoušků zapsat třemi knihami, několika povídkami a básněmi vydanými v různých sbornících a v neposlední řadě také svým nevšedním "temnářsko-zorením" outfitem.

Hladová přání je první kniha, kterou autorka vydala jinak než vlastním malonákladem. Vydalo ji nakladatelství Agentura KRIGL. Žádný cukrkandl je její původní, blogový název. Jde o útlý paperback, který se svými rozměry krásně vejde do batohu, který balíme na cesty. Několik předchozích recenzentů psalo, že knihu přečetlo během čtyřhodinové jízdy vlakem. Já jsem Hladová přání četla v letních nocích u ohýnku, obklopená temnotou a zvuky přírody. Musím se přiznat, že toto prostředí ovlivnilo moje vnímání příběhu, který se tak stal trochu víc strašidelnějším, temnějším a tím pádem plastičtějším.

Příběh, popsaný na necelých sto stránkách, se odehrává ve fantazijním světě Podmoří během několika zimních dnů. Vystupují v něm postavy, které Temnářčini fanoušci znají z její předchozí tvorby - čarodějové Zorena, Atalan, Femorian a Kerdea a také malá holčička Jukata a skřítek, který plní lidská přání. Tím příběh získává mírně pohádkový nádech, o pohádku pro děti se ale rozhodně nejedná - jak tématem, tak tím, že některé narážky, vtipy, škádlení mezi dospělými partnery a nevšední, inovátorská slovní spojení by děti nemusely vůbec pochopit. Děj začíná Femorianovým příjezdem do kláštera Tark Itlen a prohlídkou tajemné chodby, kde Jukata poprvé zahlédne skřítka, kterého pojmenuje Cukrátko. Cukrátko splní přání, ale pouze za dávku dívčiny krve. Každým svým vpichem si však získává její závislost a postupně ji ovládá. A také odhání od dívky každého, kdo by jí byl schopný pomoci.

Dospělí čarodějové mají ostatně v té době jiné starosti. Cukrátkova činnost má totiž i další nepříjemné dopady - společně s Jukatinými přáními jsou zhmotňovány i její noční můry. Postupně pomocí archivu začínají přicházet celé záhadě na kloub. Do děje vstupují i nedořešené problémy v jejich vztazích, např. Femorianovo narození a jeho adopce Zorenou.

I když se Jukata snaží vzepřít a ochránit alespoň ty, na kterých jí ve skrytu duše záleží, nedaří se jí to. Nedaří se jí přát si něco jiného než si přeje skřítek. Nedaří se jí přestat. Přijde pomoc včas? Jak tento příběh, psaný svěžím literárním stylem, nakonec dopadne? Dokáže dívka odmítnout nabízený cukrkandl, nebo ji její touha po sladkostech a hlavně po blízkosti a pozornosti zničí život?

Působivost knihy Hladová přání netkví ani tak v sugestivním líčení atmosféry nebo ve strhujícím příběhu, odhalujícím nečekaná tajemství všehomíra, i když i to zde možná najdeme. Jsou to ale spíše malá a aktuální témata - vztahy mezi dospělými a dětmi, mezi současnými i bývalými partnery, boj o něčí pozornost a lásku, drogová nebo jiná závislost... I přes strach o osud Jukaty jsem si více zapamatovala konverzační scény, např. tu o "tchoříkovi", kterou autorka také s oblibou předčítá svým fanouškům na setkáních. A originální nadávky.

Žánr této knihy bych proto popsala jako "civilní fantazy", kde mágové nejsou vznešení popletové, ale úplně normální lidé s normálními problémy a civilním humorem. Civilní příběh, který se odehrává ve fantazijním světě s fantastickými životními podmínkami, které postavám umožňují používat kouzla, ale jen do určité míry. Ostatně ani závěrečné finále nehýří kouzelnickými triky nebo bojovými efekty, je spíše prostým rozhovorem.

Ale to už si přečtěte sami. Pokud nečekáte epickou archetypální fantazy ságu typu J. R. R. Tolkien ani pohádku pro děti, ale máte rádi dospělé příběhy o více rovinách, kde postavy řeší mezi bojem s nepřítelem svoje zdánlivě drobné osobní problémy a vše je obaleno v popisech, které rozhodně nenudí, a přikořeněno jemnou dávkou konverzačního humoru, bude se vám tato útlá kniha líbit jako mně. A stejně jako já budete netrpělivě čekat na další příběh z Podmoří, který se Temnářka chystá už brzy vydat.

Ukázka z knihy:

Křupání sněhu, které ji doprovázelo od chvíle, kdy zašel měsíc, utichlo. Ať už měl její pronásledovatel nohou, očí nebo křídel, kolik chtěl, hon si vychutnával. V Kerdeině fantazii dřepěl o kus dál na padlém kmeni, křivil tlamu plnou zubů do potměšilého úsměšku a ostřil si pařáty brouskem. Případně ožužlával lízátko, které ukořistil panu pavoukovi... Slyšela, jak namrzlý sníh zaskřípal pod tíhou obřích tlap. Zadul studený vichr a podmořské nebe vypustilo ze svých útrob oblak vloček. Les řídl. Než znovu klesla do závěje, spatřila i kamenný kruh studny, který postával na hranici mezi lesem a Atalanovu zahradou. Musí znovu vstát. Je to jenom kousek. Doneslo se k ní plíživé zakřupání. Tentokrát nejenom zezadu. Čarodějka zvedla hlavu. Přes sníh, který se jí nalepil na řasy, téměř nic neviděla. Tiše zaúpěla. Něco ji chytilo a převrátilo na záda.
"Je to za mnou," vypravila ze sebe Kerdea pomateně, když spatřila známou tvář, "sedí to na dřevě a brousí to lízátko."
(MATOUŠKOVÁ, Tereza. Hladová přání. Praha: Agentura KRIGL, 2011. s. 53.)

Knihu Hladová přání vydalo nakladatelství Agentura KRIGL