Slovní strachy

Recenze

Vytvořeno 24. 9. 2013 3:00

Autor: Štěpán Cháb

S děsem se dívat na vlastní oči, zračí se v nich zračení, protože zračit zračení je děsivé, a proto se s děsem dívat na vlastní oči. Hororová literatura, peklo vnitřního života člověka. Dle psychologů je obliba hororů příznakem touhy po ohrožení. Biolog by dodal, že jedinci chybí bezprostřední ohrožení šavlozubým tygrem, který obýval dávné doby s dávnými lidmi. Psychiatr by si byl vcelku jist, že dávní lidé by horor neoblibovali, protože tygrů měli nad hlavu a to obzvláště těch, kteří chutě okusovali stehenní kost tetičky, která včera vyrazila na kořínky, ale nějak se zakecala a její návrat se nekonal. Asi pro nedostatek končetin, řekl by jeden. Honza Vojtíšek napsal svou knižní prvotinu a pojmenoval ji po úvodní povídce – tedy Z druhé strany. Připravte si zřítelnice, budou se vám rozšiřovat hrůzou.

Hororová literatura u nás má na růžích ustláno (vycházejme z předpokladu, že lůžko z růží může během jediného neklidného spánku svými trny spáče rozpárat, vyvrhnout a má-li spáč obzvláště neklidné sny, tak i naporcovat. Jsme stále u hororové literatury, kde je hodně krve jakousi zárukou kvality? No tak!). Odkaz českého hororu se zastavil u Spalovače mrtvol Ladislava Fukse a dál se děje jen nezávazný bzukot, který se nějak hromadně nezaznamenal. Jen nadšené skupiny uzavřených drkotalů zuby, kteří se rádi bojí, ale jejichž řady se rozšiřují poskrovnu, v nichž je, v tradici hororu, snad více mrtvých, než příchozích. Tyto vody klidu se rozhodl rozvířit Honza Vojtíšek. A nevskočil do toho vůbec špatně.

Vrhněme se tedy do jakési analýzy knihy. Se vší skromností se dá říci, že Honza Vojtíšek je člověk, kterému lze závidět. Jeho postupné budování atmosféry, jeho pomalé zarývání drápů do pozornosti čtenářovy mysli jsou příznakem výborně zvládnutého spisovatelského řemesla. Není to, dysfemicky řečeno, pisálek, grafoman, kterých je nynější doba plná, ale skutečný tvůrce. S mírným pousmáním lze zkonstatovat, že česká literatura nezemře po meči, právě teď si totiž jeho jílec uzmul právě Vojtíšek. Ale nepřehánějme.

Kniha Z druhé strany je autorovým debutem a na několika místech jde znát, že prvotinou skutečně je. V některých okamžicích se čtenář může pozastavit nad situací, kdy mu rozhovor postav přijde nepřirozený. Hraný a zbytečně prkenný. Honza Vojtíšek chtěl očividně, bohužel na úkor knihy, zachovat spisovnou češtinu, která se na některé situace vyloženě nehodila. Nádražák mluvící perfektní češtinou je neskutečný, vysněný a hlavně nepřirozený, stejně tak je nepřirozené, aby mladý, sexualitou zrůzněný pubescent mluvil jako Knižnice česká. Zřídka, ale přesto, autor škobrtne ve větě a vyjádří myšlenku kostrbatěji, než by se chtělo. Tato, v pravdě malinká a z mé strany hnidopišská poukázání, jsou ovšem trhána ve dví Vojtíškovým talentem vršit děj tak, aby nešlo knihu odložit. Což je u spisovatele krásné literatury darem z nebes a jeho budoucností.

Celá generace čtenářů je pozřena a přežvýkána tvorbou Stephena Kinga, amerického Šemíka hororu, který děsí celý svět již nějaký ten pátek. Obdiv k tomuto autorovi netají ani Honza Vojtíšek, který na Kinga v několika povídkách nepokrytě odkazuje. Prozatím můžeme s lítostí říci, že Vojtíšek Kinga nepředčil. Zatím se plácá u jeho kolenou a hledá se. Hledá se v Kingovi, hledá se v hororech hollywoodské produkce, hledá se v již prolité krvi, v již rozbodaných tělech, a přece je u něj znát originalita a chuť tvořit. Přesto bych, v rámci vlastního vkusu a lásky k literatuře, toužil, aby vznikl vedle českého autora i český horor neodkazující na americké pojetí, které je nervy drásající, ale postrádá onu slovanskou příchuť divokosti a nepředvídatelnosti. Onu slastnou touhu zasít i den před popravou. Z pera Honzy Vojtíška by se krásně četla kniha, kde by neměla hlavní roli krev, magie či hrůza ze tmy, ale čistě noblesní a ohavně jemný horor naplněný konturami psychického teroru. Troufl by si Honza Vojtíšek na rozrývání duše namísto rozrývání těla? Určitě by mu to slušelo.

Za existenci knihy Z druhé strany i za autora Honzu Vojtíška jsem neskonale vděčný. Dává naději, že česká literatura nebyla hozena do stoupy, ale že se hrdinsky drží žírného prsu abecedy a nedá sobě zahynout. Dejž Pánbu Honzovi Vojtíškovi dostatek děsivých snů, aby je mohl předávat dál.

Knihu Z druhé strany vydalo nakladatelství Nová forma