Zdánlivě klidný den

Recenze

Vytvořeno 17. 12. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Jak by asi vypadal deník, do kterého bychom si večer zapisovali to, co se nám přes den přihodilo a co považujeme za podstatné?  Asi bychom odfiltrovali běžnou rutinu. Copak někoho zajímá, co jsme měli k snídani či co přesně jsme dělali v práci? Nikoho nezajímají ani nákupy a co jsme si dali k večeři také ne. Do deníku si zapíšeme: Zase se nic nestalo. Nuda. Anebo: Zase se nic nestalo. Bohudík. Možná by bylo dobré zamyslet se nad tím, co za tím „nic“ ve skutečnosti stojí. Zdánlivé „nic“ vložila do názvu své nové knihy i Bianca Bellová, pojmenovala ji Celý den se nic nestane.

Stačilo jen několik slov navíc a z názvu knihy by se stala věta, již používali vojáci při svých formálních služebních hlášeních. Stávalo se, že do „nic“ museli skrýt drobné potyčky, nějakou tu výtržnost nebo návraty opilých kamarádů z vycházky. Stejně neobsažné „nic“ odvětí muž své ženě, když se ho ptá, co bylo v práci. Shrnuto a podtrženo – náš život se převážně skládá z takových „nic“. Teprve, když toto zdánlivé prázdno prozkoumáme, zjistíme, že se v něm skrývají zajímavé příběhy, o nichž lze dokonce i psát.

Hlavní hrdinka novely Bianky Bellové Marta pracuje v jednom z pražských hotelů a prožívá svůj obvyklý den. V jednom z apartmá bydlí indická dívka pomalu sklouzávající k psychické chorobě a zoufale se shánějící po svém manželovi, v salónku se koná pohřební hostina. Martě každá drobnost odstartuje v hlavě sekvenci obrazů z minulosti a zdánlivě prázdný prostor. Postupně se před čtenářem odkrývají důležité momenty Martina života, v druhé linii i života její dcery Loly.

Způsob, jakým autorka skládá příběh, je podobný tomu, který použila v předchozí novele Mrtvý muž (recenzi najdete zde). Jednotlivé střípky pocházejí z různých zdrojů, vzpomínky, sezení u psychiatra, v případě Loly setkání se sousedem nebo úvahy o škole a šikaně, s níž se neustále setkává. Lola je uzavřená, typ přitahující zlomyslnosti spolužáků za lhostejného přihlížení učitelů. S Martou si nerozumějí, jejich vztah se narušil ještě více po záhadném zmizení otce. Musejí si spolu hodně říct, než se jim podaří se přiblížit. Zmizení Esterházyho – tak mu Marta říká – se táhne celou novelou, jeho postava nabývá spíše mytických rozměrů než podoby skutečného člověka.

Pan Strnad mávl rukou. Bylo to takové gesto, které vše ostatní na světě zredukovalo na úroveň plísně na zdi. Zběžně pohlédla na stránku Facebooku. V jejím skutečném světě – světě pátrání a sběru informací potenciálně nabitých zásadními zvraty – se nic nepřihodilo. Tedy alespoň doufala, že ne.
(BELLOVÁ, Bianca. Celý den se nic nestane. 1. vyd. Brno: Host, 2013. s. 140. ISBN 978-80-7294-965-6.)

Dlouhé čekání na nezvěstného manžela se stává obtížnou noční můrou. Z Esterházyho zbyly vzpomínky či hlas na telefonním záznamníku. Okamžik, kdy se naděje na jeho nalezení mění v obavy, je nepostřehnutelný. „Nic“ se stává tou lepší variantou.

Novela Celý den se nic nestane zastupuje nový proud české literatury, který se už nevrací do minulosti. V letošním roce je tento proud zvlášť výrazný a potvrzuje, že lze nacházet zajímavá současná témata. Je to potěšující trend, neustálé snahy o vyrovnávání se s minulostí, s traumatem války a komunistického režimu začínalo být jednotvárné a nezáživné.

Knihu Celý den se nic nestane vydalo nakladatelství Host