Vzhůru do středověku

Recenze

Vytvořeno 27. 12. 2013 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

Neexistuje snad v Čechách hrad či zámek, který by nebyl opředen legendami a pověstmi. Nejinak je tomu i u pokladnice českých klenotů. Pověsti o Karlštejně nejsou nijak masově rozšířené, přesto se jim nedá upřít zvláštní kouzlo a vůně dávnověku. Proto je nesporným kladem opětovné vydání Pověstí karlštejnských od Václava Vladivoje Tomka v nakladatelství  Dobrovský.

Knížečka je to útlá, za chvilenku přečtená, přesto svou malebností zvoucí do hvozdů karlštejnských. Naleznete zde příběhy na známá témata, nechybí samozřejmě bezhlaví rytíři a bílá paní, ale i vyprávění neznámá: o spanilé převoznici nebo dvanácti pannách.

Tomek patřil k předním historikům své doby a toto nezpochybnitelně naleznete i ve sbírce, kterou vám právě představujeme. Hned od prvních stránek vám bude jasné, že byl velkým obdivovatelem Karla IV., jehož smrt zvěstovaly zvony, jimiž nikdo nezvonil, a velkým odpůrcem Václava IV., jehož několikrát pověsti proklely.

Z historického hlediska je nejzajímavější poslední příběh, který vypráví o bezhlavých rytířích. Inspirace jinými pověstmi zřejmá, avšak notně obměněná. Tito rytíři byli totiž podle Tomka šlechetní mužové popravení na Staroměstském náměstí v roce 1621 za protihabsburské povstání. Přestože jej Habsburkové povýšili do rytířského stavu a zasedal v Panské sněmovně, loajalitou k Habsburskému domu se v době první republiky nevyznačoval. V této pověsti vyzdvihuje rekovnost českých pánů, kteří bloudili po Karlštejně bez hlav až do doby, kdy jim republika navrátila čest a splnila jejich tužbu po svobodném státě.

„A když slavný chorál dozněl, zříti bylo Karla IV., sedícího na zlatém trůně v rytířské síni. Po pravici jeho seděl v plné válečné zbroji sám přeslavný, bohatýrský Jiřík Poděbradský a po levici Karlově Mistr Jan Rokycana se zlatým kalichem v pravici.
...
Dobrá vaše věc přeslavně zvítězila! Vaše naděje na nepohnutelné pravdě byla založena a došla krásného, velkého a slavného splnění. Neopustili jste svoji vzácnou, milostnou vlast a vlast neopustil vás. Jste usmířeni na věky.“
(TOMEK, Václav, Vladivoj. Pověsti karlštejnské. Vyd. 1. Praha: Dobrovský, 2013. 56 s. ISBN: 978-80-7390-083-0. s. 54-55.)

Rozebereme-li si tuto ukázku, spatříme dva Tomkovy základní motivy. Lásku k vlasti a protestantismus. Tyto byly v nadšení z nastolení státu zcela běžné, ale bohužel značně nekritické. České země netrpěly pod nadvládou Habsburků, nejednalo se o žádné jho národa. A představa, že by Karel IV., zbožný a věřící katolík shromažďující ostatky svatých a stavící pro ně honosné sídlo, seděl vedle Jiříka z Poděbrad a klidně přihlížel přijímání pod obojí způsobou je rovněž nereálná. Nehledě na to, že Karel nebyl žádný lidumil, který by beztrestně nechal podrývat svou královskou autoritu. Nu, budiž velkému českému historiku odpuštěno. Snad se tato pověst na Karlštejnsku skutečně vypravuje.

Z ukázky je rovněž patrné, že nakladatelství přistoupilo k zachování původního Tomkova jazyka. Pokud však na předsádce deklarují, že pravopis je dle dnešního spisovného úzu, měli by se vyvarovat tvarů, jakými jsou např. cymbály (s. 42). Nesporným kladem knihy je ale připojený poznámkový aparát, který je, pravděpodobně, dílem Tomkovým. Rovněž grafická úprava textu včetně ilustrací stojí za pozornost, protože propůjčují knize nostalgický nádech. 

Přes drobné nedostatky jsou Pověsti karlštejnské krásnou publikací vhodnou pro všechny milovníky historie.

Knihu Pověsti karlštejnské vydalo nakladatelství Dobrovský