Milovaná panovnice

Recenze

Vytvořeno 3. 3. 2014 2:00

Autor: Pavla Huřťáková

Přestože se středověcí panovníci českých zemí snažili upevnit svou mocenskou pozici v zemi a v Evropě jako takové, ne vždycky se jim to dařilo diplomatickými tahy a válkami. Většinou bylo třeba, aby do hry vstoupila sňatková politika. A ta někdy končila dobře. Jako tomu bylo v případě dcery Přemysla Otakara I. Markéty.

Její osudy přibližuje ve svém nejnovějším románu Královna Dagmar spisovatelka Hana Whitton. Mladičkou princeznu potkáváme ve chvíli, kdy se rozhoduje nejen o jejím osudu, ale o osudu českého království. Přemysl Otakar se v té době ocitl ve svém druhém vyhnanství v Míšni i s celou rodinou: manželkou Adlétou, dcerami Markétou a Božislavou, synem Vratislavem. Na diplomatická jednání o posílení jeho pozice v zemi přijíždí mladý dánský král Valdemar, který se do krásné Přemyslovny zamiluje na první pohled. Tajné štěstí zamilovaného páru zkalí Valdemarovy vladařské povinnosti, pro něž se musí neprodleně vrátit do své vlasti. Dojde sice k tajnému zasnoubení, ale není jisté, zda se mu dostane požehnání od jejích rodičů.

Nehledě na to se situace ještě zkomplikuje, když se Přemysl Otakar vrátí z vyhnanství do Prahy, ale svou ženu i děti zapudí, prohlásí sňatek za anulovaný a začne žít s uherskou princeznou Konstancií. Bude-li manželství uzavřené za této situace šťastné a přečká-li mladá láska intriky královského dvora, nechám na posouzení čtenáři.

„Všichni mne dosud jen využívali a já si pošetile myslel, že tys jiná, že tys výjimka! Že mne skutečně miluješ pouze pro mne samého, ne pro mou moc, mé bohatství, mé diplomatické styky! Jistě, bude to maličkost přimět Přemysla Otakara k poslušnosti, k návratu k zákonité choti! Stačí mu pohrozit. Bez mé podpory, bez podpory míšeňských Wetlinů je ztracený! Na českém trůně s bez ní udrží jen nakrátko.“ Valdemar nyní sevřel Markétě ramena tak pevně, jako by jí je chtěl rozdrtit. „Vezmu si tě i tak, Markéto, protože jsme už učinili tolik závazných kroků, že svatbu odvolat nelze. Vezmu si tě, ale lásku ode mne nečekej, pouze povinnost!“
Pustil ji a Markéta se málem bez jeho opory zhroutila. [1]

Královna Dagmar je pěkně napsaný historický román pracující se známými fakty, jakými jsou Markétin sňatek, její korunovace a její obliba u dánského lidu, který na ni dodnes s láskou vzpomíná. Zbytek je samozřejmě autorčina literární fikce, ale umně vystavěná. Příběh má spád, postavy jsou pestrobarevné, ani jedna z nich není čistě černá, nebo bílá. Děj vám ubíhá před očima a ani se nenadějete, jste na konci.

Jednou z věcí, kterou bych na knize ráda vyzdvihla, je právě její epilog – v něm Hana Whitton podává vysvětlení přemyslovské sňatkové politiky, mocenské politiky Valdemara Vítězného a jiné. Zkrátka čtenáři ukáže, co jsou fakta a co fikce. Což si historické postavy určitě zaslouží. Jejich život prostě nebyl pohádka, i když my o nich tak rádi smýšlíme a čteme. Královnu Dagmar doporučuji milovníkům historie, kteří se chtějí trošku zasnít a přenést do doby, kdy řinčely nejen meče.

[1] WHITTON, Hana: Královna Dagmar: česká princezna, milovaná panovnice dánského lidu. Vyd. 1. Frýdek-Místek: Alpress, 2013, 220 s., ISBN 978-80-7466-259-1, Str.137