Rozhovory

O Vánocích jinak, část třetí

1 1 1 1 1 (4 hlasů)
stromek

Každý rok se na nás sypou stejné usměvavé tváře z obálek časopisů a internetových stránek. Vypráví se o kaprovi, domácím salátu a předsevzetích. Lidé, kteří celý rok hřeší bez skrupulí, vypráví o spirituálním rozměru Vánoc. Však jsme jenom lidé, žádné lilie, viďte. Redakce se letos rozhodla, že udělá kompromis mezi spiritualitou a konzumem. Zachytili jsme rozměr svátků v malinko odlišném formátu. Každý redaktor oslovil vybrané spisovatele a ilustrátory a mohl jim položit dvě otázky podle své chuti. Výsledkem je tento článek. Nejpracovitější z nás, Jana Semelková, nás všechny předběhla a vyzpovídala v podobném duchu koně ze svojí jasné stáje (čtěte ZDE). A vám všem přejeme za redakci šťastné a veselé. Konec jednoho kalendáře znamená jen to, že musíme zase na stůl postavit další... 



rsRichard Šusta

Naposledy jste knižně vydal povídku v souboru Tři kruté příběhy. Chystáte v současnosti opět nějakou knihu? A jsou vám bližší povídky nebo romány?

Poslední dobou upřednostňuji povídky, spíše z časových důvodů; mé hlavní zaměstnání mě poutá více, než bych si sám přál, a tak romány zatím tvořím jen v hlavě. Nezačal jsem nic nového sepisovat. V současnosti píši především návody pro své studenty, učím na FEL, a v beletrii si dopřávám nucenou dovolenou.

Obdarováváte své blízké na Vánoce knihami? A prozradíte nám, zda jste i letos koupil někomu knížku pod stromeček, případně i jakou?

Beletrii kupuji průběžně po celý rok, kdykoliv narazím na něco zajímavého, knihy protékají přese mě k mému synovi, který má také rád sci-fi. K Vánocům mu však budu kupovat jen učebnice. Díky přijetí na VŠ se dostal do podobné situace jako já – nejvíce ze všeho čte odborné texty. 


ktKateřina Tučková

Co pro Vás znamenal rok 2012 v souvislosti s vydáním Žítkovských bohyní? Jak jste jednou řekla, začaly žít vlastním životem. Čeho všeho se zatím dožily?

Stejně jako minulé tři roky i v roce 2012 mi udávaly rytmus bohyně. Jsem za to ráda, prožila jsem s nimi skutečně krásné období, které vyvrcholilo Cenou Josefa Škvoreckého. Tato cena je pro mě obrovskou poctou – a tak i největším zážitkem uplynulého roku.

Bude pro vás hodně těžké oprostit se od jejich vlivu a pokračovat v další práci na jiné knize?

Snažím se už bohyním postupně vymaňovat. Nejde to lehce – jezdím na řadu čtení, připravuje se film a stále je tak mám v mysli. Ale už se blíží okamžik, kdy se pustím zas do něčeho nového... Raději ale ještě neprozradím, do čeho, abych si to nezakřikla..


muMiloš Urban

Nedávno jste vydal román Praga piccola, který opět překvapil vaše skalní fanoušky novou formou i originálním tématem. Na čem pracujete nyní? Můžeme se těšit na nějaké nové překvapení?

Zabývám se příběhem dívky, která se ve žlutých jednodílných plavkách zčistajasna objevila na anglické pláži, jako by přišla z moře. S nikým nekomunikovala, jen se třásla zimoum, a tak si ji odvezla policie nejprve na stanici – co když je to nelegální imigrantka? –  a pak do penzionu, neboť ji v televizním zpravodajství poznal její otec. Ale když za ní přijel, začala křičet hrůzou. Když jí z ciziny zavolala matka, prohodila dívka mobil oknem, to se vysypalo na ulici a střepy zranily cyklistu, který tudy právě projížděl; sice měl helmu, ale nikoli rukavice, a tak mu kus skla probodl zápěstí.  Kdo je ta dívka? A co se jí stalo, že se tak chová? Upřímně doufám, že to dopíšu.

Vaše rodina se nyní rozrostla. Jak prožíváte Vánoce jako otec? Jsou to pro vás stále svátky klidu a rodinné pohody?

Já jsem takový poněkud starší otec, a čím starší jsem, tím jsem lepší. Starat se o mimino mě těší víc než dřív a taky už to líp umím. Když mi spí v zavinovačce na klíně, zvládnu dokonce psát, jen nesmím příliš mlátit do klávesnice. A takhle snad proběhnou i ty Vánoce, do toho nějaké ty dárky a návštěvy a snaha se nepřejídat a nepřepíjet. Duchovně to prožívat neumím, ale na pohádky v bedně se taky nekoukám. Budu pozorovat mimino, až bude pozorovat rozsvícený stromek. To nás bude bavit.


vvVlastimil Vondruška

Vychází vám několik sérií knih, máte historickou sklárnu, jste dramatik a autor výstavy, se svými pořady vystupujete po celé ČR. Jak to všechno stíháte?

Právě proto, že se vše stihnout nedá, před několika lety jsem výrobu historického skla zastavil a věnuji se jen psaní. A co se týká výstav, to je hudba dávné minulosti, když jsem ještě pracoval v Národním muzeu. Momentálně opravdu jen píšu, ovšem snažím se nejen o tvorbu knižní, ale v letošním roce jsem připravil i dvě rozhlasové dramatizace a zkouším prosadit rovněž jeden projekt filmový.

Připravujete pro svoje fanoušky nějakou další novou řadu?

Přiznám se, že ano. V příštím roce bych rád ukončil Přemyslovskou Epopej – na podzim 2014 by měl vyjít 4. díl Král básník (Václav II.). Pomalu sbírám materiály k další velké epopeji, jíž by měly být osudy jedné rodiny v době husitské revoluce, kde bych rád ukázal české země trochu jinak, než je známe z Jiráska. Ten projekt by měl začít v roce 2015.


mvMarkéta Vydrová

Rok 2012 byl pro vás opět velice plodný. Která z knížek, jež letos vyšly a které jste ilustrovala, vám dala nejvíce práce? Nebo se všechny ilustrovaly se stejnou lehkostí, s jakou alespoň na čtenáře působí?

Jsou tu dvě, které by mezi těmi, které jsem letos namalovala, asi spadaly do kategorie těch znatelně pracnějších než ostatní. Na začátku roku 2012 to byla textem opravdu velmi milá a přitažlivá kniha známého a oblíbeného spisovatele Miloše Kratochvíla Rybáři a hastrmani, pro kterou jsem dělala přes stovku hastrmanských ilustrací. Tato kniha letos vyšla v nakladatelství Triton  v edici Laskavé čtení vlastně jako už druhé vydání, poprvé vyšla před lety ve Fragmentu s moc hezkými  ilustracemi Olgy Franzové. Ilustrací bylo tenkrát v knize ale pouze deset, což na knihu tak dějově pestrou a s tak neuvěřitelným nábojem bylo málo, takže si autor i nový pan nakladatel přáli její přeilustrování. Toho jsem se ráda chopila a pak jsem měla co dělat, abych nějak ukočírovala příliv nápadů, jinak by kniha musela být nafukovací. Velmi pracná byla tím velikým množstvím ilustrací, ale nesmírně mě bavila. Nenajdete v ní místo, kde by nebylo na co se dívat. Tak by to podle mě mělo být v každé knize pro děti. Tak je to i s druhou knihou, která mezi ty pracnější patří. A to je kniha rumunského spisovatele Balázse Zágoniho Barnabáškova kniha. Tu zrovna dokončuji. Také mi velmi přirostla k srdci, také má překrásný text, také v ní bude velká spousta ilustrací, ale navíc mi pan autor malinko „zatopil“ tím, že se v ní hodně píše o dopravních prostředcích, které malý Barnabášek miluje, ale já ne. Nerada je maluji, protože to nejsou živé bytosti, takže vždy, když je o nich v některé kapitole řeč, tak se mi orosí čelo. No, ale snažím se a už mi to myslím docela jde (smích). Už jsem malovala metro, tramvaj, vlak, autobus a dnes se chystám na džíp. Naštěstí malý Barnabášek má i jiné než dopravní zážitky.....

Vánoce jsou pokládány za období klidu a pohody, všichni ale víme, že skutečnost je jiná. Jak si představujete vánoční pohodu? A trávíte vánoční svátky třeba i s knihou v ruce? Pokud ano, jaká to bude letos?

Ano, vlastně trávím Vánoce stejně jako minulé roky tak i letos s knihou v ruce, ale trošku jinak, než je zvykem. Kniha, která mi letos dělá společnost, je teprve v podobě rukopisu a  jmenuje se Barnabáškova kniha. Je to ta, co jsem o ní právě mluvila – leží na mém stole a já k ní maluji ilustrace, aby mohla v roce 2013 vyjít v nakladatelství Triton a potěšit spoustu malých dětí.
Vánoční pohodu si každý rok opakovaně představuji tak, že v prosinci už nebudu malovat a budu s dcerkou Natálkou péct cukroví, všude to bude vonět, dárky budou nakoupené od srpna, manžel bude pořád doma a bude mít strašně dobrou náladu a syn Vašík bude také doma a užiju si ho déle než „5 minut“. Ve skutečnosti je to tak, že v prosinci, ač už nepřijímám pracovní zakázky, tak se navrší nejvíc dokončovacích prací, takže šílím a maluji od nevidím do nevidím, manžel, který má obchod, tak je v práci od rána do večera, dcerka ještě píše písemky ve škole, takže se buď učí nebo sedí u PC a syn je na střední, takže ho vidíme  pouze jednou za týden, dokud nezačnou dětem prázdniny... A cukroví napeče moje hodná maminka. A každý rok si slibuji, že příští rok už určitě bude v prosinci volno, ale nějakým zázrakem to nakonec stejně všichni zvládneme a na Štědrý den je u nás pohoda a klid a dobrá nálada a máme se moc hezky...


mwMartina Wolfová

Jak bude vypadat váš Štědrý den? Bude ve znamení tradic, nebo máte raději „moderní“ Vánoce? 

Jak bude vypadat můj Štědrý den? Určitě se ponese v duchu příprav na večer a podle aktuálních koníčků mého syna střídáním hraní pexesa, člověče nezlob se a skládáním puzzle. Pokud nám budou počasí a sněhové podmínky přát, chtěla bych vyrazit ven na procházku, případně rovnou sáňkovat někam na kopec.  
Když jsem byla mladší, tak jsme s rodiči a sestrami drželi některé vánoční tradice. Krájeli jsme jablko, pouštěli lodičky ze skořápek ořechů, házeli pantoflí nebo botou, zpívali koledy u stromečku a pak chodili na půlnoční mši. Teď, když mám i svou vlastní rodinu, snažím se něco z toho promítnout do našich Vánoc. Jelikož jsem byla se zpěvem vždy trochu na štíru stejně jako můj muž, koledy spíš posloucháme. Pokud bude mít Ondrášek chuť a zájem, mohli bychom letos zkusit i zpívat. Krájíme jablko a také prostíráme pro jednu osobu navíc, než kolik sedí u stolu. Kdyby přišel neočekávaný host nebo někdo potřebný. Letos bych chtěla přidat i loďky z ořechů, tak uvidíme, jak se to bude synovi a manželovi zamlouvat.
Druhý den Martina Wolfová zaktualizovala své vánoční plány a dodala: Dneska jsme si s Ondráškem zapěli Půjdem spolu do Betléma, takže to zpívání letos přece jenom bude (smích)

Připravujete pro čtenáře nějakou novou knihu? Prozradíte, o čem bude?

Pro čtenáře mám už připravené další dva příběhy. Poměrně úzce spolu souvisí, jelikož některé osudy postav z první knihy se završují právě až v druhém vyprávění. První příběh vypráví o mladé dívce jménem Saffron, která je nadána zvláštní mocí, přičemž touží za každou cenu se jí zbavit. Jak ale brzy zjistí, není až tak úplně její. Čeká ji dlouhé pátrání po původu této dovednosti i důvodu, proč jí byla propůjčena. Samozřejmě na této cestě není sama, vymyslela jsem jí průvodce jedinečného a určitým hořkosladkým způsobem velmi osudového. 
Hrdinkou druhého vyprávění je další mladá žena – Faith. Ani ona nemá lehký život, trápí ji však pouze běžné starosti, které mohou potkat každého z nás. Ovšem jen do doby, než si přizná svůj vlastní původ a podstatu, díky které je velmi důležitá pro trojici sourozenců Eatonových – Johna, Samuela a Barbaru. Důvod, proč ji potřebují, neprozradím, snad jen, že ne všechno je vždy takové, jak se může zdát. A že jsou léčky, které se mohou obrátit i proti vlastním původcům.


jzJuan Zamora

Pokud se nepletu, poslední kniha ti vyšla před dvěma roky. Můžeme se tedy v nejbližších měsících těšit na nějakou novinku? Případně pracuješ na nějaké nové detektivce? Pokud ano, naznačíš nám alespoň zčásti, čeho se bude týkat?

Musím se přiznat, že se poslední dobou věnuju spíše studijním a jiným povinnostem. Když píšu, tak jsou to recenze, případně jiné články pro web Centrum detektivky. Nápady na psaní jsou, jen je těžké najít správnou koncentraci. Psaní je fajn, ale třeba posedět s přáteli má také svoje klady. Speciál Světa ženy 10x detektivka, v němž jsem už publikoval, mě oslovil, abych dodal do konce ledna novou povídku. Jasná délka a jasný termín jsou dobrá motivace pro to, abych něco detektivního napsal.

Co bys popřál našim čtenářům do nového roku?

Od přání na literárním webu se zřejmě očekává něco víc než hodně zdraví a pohody. Čtenářům tedy přeju také šťastný výběr knížek, po kterých sáhnou. Při stále větší knižní reklamě, třeba i na Facebooku, se lze dost často setkat s přitroublými hesly o strhujících příbězích, ideálně napsaných ve stylu někoho úspěšného. Ať se tedy čtenáři nedají snadno zlákat a vybírají dobře a s rozvahou. Pod reklamním pozlátkem se skrývají i dobré věci.


tzTomáš Zářecký

Strávíte Vánoce v kruhu rodinném, daleko od pracovních povinností, nebo budete pilně psát?

Poslední měsíce se u mě nesly v hektickém duchu, proto bych o Vánocích rád relaxoval v pohodlí domova. Jelikož pro mě ale psaní románů představuje jeden z nejlepších způsobů oddychu, doufám, že si vyšetřím alespoň tři nebo čtyři dny, kdy se budu moci naplno pohroužit pouze do tvorby a nemyslet na nic jiného. Takže se dá říct, že obě možnosti naznačené v otázce u mě snad budou platit...

Na čem momentálně pracujete?

V současnosti se připravuji na psaní historického románu z prostředí antického Říma. Chystám se ho zasadit do období vlády císaře Claudia a částečně při konstrukci děje vycházím ze skutečných událostí. Ústřední dvojici vytvoří svérázný Říman a bývalý centurion od rýnských legií, kteří spojí síly, aby odhalili pozadí záhadné smrti dcery vlivného senátora. Netuší, že se kvůli tomu zapletou do vysoké politiky plné nástrah a smrtelného nebezpečí. V románu budou vystupovat jak fiktivní, tak reálné osobnosti a podíváme se po různých koutech římského impéria. Těším se, že při psaní uplatním dlouhodobý zájem o dějiny antiky a budu moci zábavnou formou seznámit čtenáře s různými zajímavostmi tehdejší doby.

Mini rozhovory pro vás připravili: Sabina Huřťáková Hašková, Jiří Lojín, Lenka Martinková, Marta Štefková.

Foto: Robert Hédervári (K. Tučková), ostatní z osobních archivů.

Aktuality

  • Březen 2024 odstartoval svůj běh Knižním festivalem v Ostravě

    V prvních dvou březnových dnech proběhl v Ostravě 5. ročník Knižního festivalu. Jako vždy nadšení čtenáři nakupovali knížky, navštěvovali  nejrůznější besedy, trpělivě stáli v dlouhých frontách na podpis svého oblíbeného spisovatele nebo jiné známé osobnosti. Mohli se také účastnit  dvou živých rozhlasových vysílání.

    Číst dál...  
  • Česká vlna nakladatelství Host

    Není sporu o tom, že se nakladatelství Host v průběhu let podařilo pod svou značku shromáždit celou řadu vynikajících českých autorů. Svědčí o tom zájem čtenářů i odezvy v médiích. Host věnuje pozornost propagaci pravidelnou účastí na knižních veletrzích, ale také pořádá samostatné akce. Ta, která je nazvána Česká vlna, představuje čtenářům autory a jejich knihy.

    Číst dál...  

Z čtenářského deníku

  • Jarmila Glazarová: Vlčí jáma

    Jana, která osiřela po první světové válce, se dostává k adoptivním rodičům, kteří žijí ve Slezsku a jsou bezdětní. Jana se stává ošetřovatelkou své adoptivní matky, stará se o domácnost a snaží se své nové rodině být užitečná. Postupem času ale odhaluje tajemství tohoto nesourodého páru. Na první pohled totiž vypadají Klára a Robert šťastně, na ten druhý je ale vidět, že tento pár rozhodně šťastný není.

    Číst dál...  
  • Drašar

    Nacházíme se v době, kdy je český jazyk považován za mluvu vesničanů. Čeština je vytlačena z nejvyšších společenských funkcí, kultury i státní správy. Na školách se vyučuje německý jazyk, jazyk vzdělanců. Dochází k velké germanizaci (poněmčování) společnosti… A do této doby se narodí Josef Václav Michl. Dlouho očekávaný syn, kterému jsou předurčeny velké skutky a který se má stát chloubou rodiny.

    Číst dál...  

Přihlášení