Zavrhovaný i oslavovaný dramatik Václav Kliment Klicpera

Tento autor se narodil 23. listopadu 1792 v Chlumci nad Cidlinou. V Jihlavě se učil řeznictví, později odešel do Olomouce a Brna, kde se poprvé setkal s velkým divadlem. Do Prahy přišel až v roce 1808, kdy bylo české divadlo v rozpadu. Od roku 1809 se v Praze česky nehrálo až do roku 1812, kdy bylo povoleno skupině Prokopa Haklíka hrát česky ve Stavovském divadle.

Mezi tyto divadelní nadšence patřil i František Klicpera, student medicíny, který sem přivedl v roce 1813 i svého mladšího bratra Václava. Václav Klicpera se stal záhy jedním z předních členů této ochotnické společnosti, a to nejen jako herec, nýbrž i jako autor. Klicperovou prvotinou je patrně národní báchorka Blaník napsaná roku 1813 a hraná v březnu 1816 ve Stavovském divadle. Hlavní postavu hry, rytíře Zdeňka Zásmuckého, převzal z knížek lidového čtení, vydaných nedlouho předtím v Krameriově překladu z němčiny. Je zde patrná vlastenecká tendence spojená se snahou o satiricko-kritický odstup, což se objevuje i v dalších hrách z tohoto období.

Velmi plodný byl rok 1817, kdy napsal asi devět dramatických prací, z nichž tři počítáme mezi jeho nejlepší veselohry: Divotvorný klobouk, Rohovín Čtverrohý a Hadrián z Římsů. Často bývá uváděna i komedie Lhář a jeho rod, kde autor využil lhářské motivy ze španělských, francouzských a italských dramat.

V roce 1818 přešel Klicpera ze studia medicíny, kterému se věnoval dva roky, na humanitní studia, která dokončil pod vedením Josefa Jungmanna roku 1819. Poté byl jmenován profesorem v Hradci Králové. Tak přerušil na nějakou dobu kulturní styky s Prahou. Občas si zahrál na soukromé ochotnické scéně u Teisingrů ve svých kusech, ale oficiální divadlo, které vedl J. N. Štěpánek, jeho hry přestalo hrát. Ten kvůli rivalitě zařazoval na repertoár Klicperovy hry jen poskrovnu.

V Hradci Králové se stal oblíbeným učitelem, mezi jeho žáky patřili mj. i K. J. Erben a J. K. Tyl. Snažil se zde vytvořit české kulturní centrum a oživit divadelní ruch. Napsal zde řadu her i dvě prózy a zahájil rozsáhlou vydavatelskou činnost. Vydal zde edici Divadlo Klicperovo (1820-1822), ve které otiskl deset her z pražského období. Také vydal šest Almanachů divadelních her, které v letech 1825-1830 přinesly patnáct dramatických prací a dvě povídky (Točník, Vítek Vítkovič).

Podle vzoru Shakespeara se pokusil vytvořit velkou historickou tragédii Soběslav. Tohoto panovníka chápal jako muže zmítaného vášněmi a přitom jako přítele sedláků. Autor se především snažil zařadit českou tradici do evropských souvislostí.
Ve čtvrtém Almanachu se objevila vedle aktovky Veselohra na mostě a oblíbené frašky Tři hrabata najednou i povídka Točník. Příkladem mu byl Walter Scott.

Ze zbývajících svou Almanachů byla nejvýznamnější aktovka Každý něco pro vlast! a báchorka Jan za chrta dán, vycházející z lidové tradice a z balady K. S. Šnajdra.

V roce 1830 dochází ke zlomu v autorově tvůrčím vývoji a ukončuje svou vydavatelskou činnost. Důvodů bylo několik: jeho hry se přestávají hrát (působení Štěpánka), oficiální kritika se začala málo zajímal o jeho tvorbu a Čelakovský píše parodie na Klicperovy deklamovánky v Časopise Českého muzea. Navíc hmotné starosti zabránily ve vydání dalšího svazku Almanachu. Klicpera se stává autorem minulé generace, do popředí se dostávají mladí umělci, jako Mácha, Erben, Tyl atd.

V období od roku 1832 vznikla aktovka Ptáčník a veselohra Jelen, která byla roku 1848 přepracovaná pod názvem Zlý jelen. Klicpera se mj. věnoval i různorodé osvětové činnosti a práci ve škole. Klicperovy starší práce vydával často J. K. Tyl v Kajetánském divadle, především v letech 1834-1837. Novější dvě zmíněné práce nedosáhly hodnoty autorovy dřívější tvorby.

Roku 1846 se Klicpera vrací do Prahy, kde působí jako profesor a později ředitel Akademického gymnázia. Mezi jeho žáky zde patřili např. Frič, Hálek, Neruda. Jeho zásluhou se po změně politické situace stalo toto gymnázium významným českým ústavem.

V roce 1848 se stává aktivním politikem – stává se členem Národního výboru a tribunem studentské kohorty, byl určen za vládního komisaře pro volbu zemských poslanců v Hradci Králové a zvolen poslancem za Chlumec i Hradec. Po nástupu Bachova absolutismu byl Klicpera v roce 1853 suspendován kvůli jeho vlastenecké činnosti.

Po příchodu do Prahy se pokoušel o novou dramatickou tvorbu. Napsal zde veselohru Poslední prázdniny, v níž znovu přivedl na scénu písničkáře Pohořalského z Divotvorného klobouku, a národní báchorku Česká Meluzína. Jeho plánovaný románový cyklus o Karlu IV. zůstává torzem, přepracovává své starší práce.

Umírá po dlouhodobé nemoci v Praze 15. září 1859 při nástupu nové májové generace.


Vybraná díla tohoto dramatika naleznete na stránkách Městské knihovny v Praze.