
Série Mezi řádky (respektive její český překlad, který u nás vydává nakladatelství Crew) se na konci minulého roku rozrostla o další díl, tentokrát s tajemným podnázvem Když zaklepe mrtvý. Scénárista Mike Carey v něm dále rozvíjí příběh mladého muže Toma Taylora, jemuž se jednoho dne obrátí život vzhůru nohama, a společně s ním i leitmotiv celé řady spojený s neuvěřitelnou silou literární fikce.
Tom Taylor se ocitá v těžké situaci – musí se ukrývat z obavy o vlastní život v malém londýnském bytě, zároveň si je vědom, že takto to dál nepůjde. V sázce je příliš mnoho. Média po celém světě právě ohlásila vydání nové knihy jeho otce uzavírající dobrodružství kouzelnického učně, jenž je jakýmsi literárním alter ego samotného Toma. Jenomže tato kniha vůbec není dílem Wilsona Taylora, Tomova nedávno zmizelého otce, ale tajného spolku, jenž ovládáním příběhů manipuluje se světem. Jaké to bude mít následky? A objeví se na slavnostním křtu starý Wilson, který by tak ohrozil nejen sebe, ale i svého syna? To si budete muset zjistit sami…
Třetí díl nabízí čtenáři řadu dějových zvratů a nejedno odhalení, díky čemuž je čtenářsky o něco přívětivější než předchozí dva díly (čtenář má konečně zdání, že mu některé věci začínají dávat smysl). Stejně jako u nich je však samotný děj upozaděn mysteriózní myšlenkou, s níž si v minulosti pohrával už nejeden myslitel, avšak kterou Carey pojal zcela nově a jako první ji zpracoval v komiksové formě. Existuje přesvědčení, že rozumět příběhům znamená rozumět světu. Příběhy tak mají neuvěřitelnou moc, tudíž řídit je (tj. být jejich vypravěčem) dává schopnost ovládat svět. Jakým způsobem by to ale fungovalo v praxi a jak přesně by toto zákulisní tahání za nitky vypadalo, to nám zatím Carey neosvětlil. Jsem tak zvědavá, jak bude svůj nápad dál rozvíjet a jakým směrem se společně s tím vydá samotný příběh Toma Taylora a jeho společníků.
Ocenit musím doplněk v podobě životního příběhu Lizzy Hexamové – tajemné ženy, která pomáhá Tomovi vyváznout z nebezpečí a která ví mnohem víc, než je ochotna přiznat. Díky tomuto samostatnému dodatku se čtenáři daná postava představí – na rozdíl od ostatních sympatie nevyvolávajících účinkujících včetně samotného Toma Taylora – v novém, lidštějším světle (ostatně i v hlavním příběhu je jí věnován velký prostor) a zároveň se tím osvětlí několik bílých míst nutných pro pochopení děje předcházejícího jejímu osudovému setkání s Tomem. Kromě toho daná epizoda zaujme svou netradiční formou – je psána jako gamebook, tzn. čtenář si Lizzyin příběh do jisté míry vytváří sám.
Tato textová hra skvěle zapadá do Careyho geniální hry s tenkou hranicí mezi literárním a „reálným“ světem. Ovšem na druhou stranu tím čtenáře opět dostává do nejistoty, jak to vlastně bylo „doopravdy“. Tyto pochybnosti a s nimi spojená nemožnost stoprocentní interpretace předkládaného textu mohou některé čtenáře odradit od dalšího čtení, protože těch otazníků je už prostě příliš. Pokud je už některá otázka vyřešena (a ve třetím dílu tomu tak skutečně je, jak bylo zmíněno), objeví se náhle další nejasnosti a jsme opět na samém začátku interpretačního procesu. Je tak otázkou, kam Carey se svým experimentem směřuje.
Komiks Mezi řádky 3: Když zaklepe mrtvý jsem přečetla jedním dechem. Je natolik nabitý akcí, že se vám po přečtení možná bude ještě nějakou dobu motat hlava. Už nyní je mi jasné, že si pokračování nenechám ujít.