
Další kniha Stanislava Grofa Když nemožné se stane s podtitulem Dobrodružství za hranicemi běžného vědomí (When The Impossible Happens: Adventures In Non-Ordinary Reality, 2006) je podobně jako jeho předchozí díla průřezem profesním i soukromým životem tohoto známého psychiatra českého původu.
Pro čtení jeho knihy není potřeba mít žádné odborné znalosti ani přehled o dosavadním díle Stanislava Grofa. Na počátku připomíná své zkušenosti s experimenty s LSD, aby čtenářům, kteří se ještě s žádnou jeho knihou nesetkali, osvětlil způsob, jakým se dostal k zájmu o mystiku. Nejvíc prostoru věnuje Grof pojmu synchronicita. Důsledkem tohoto jevu byl doslova fascinován a ilustruje ho na několika svých i cizích zážitcích. Důležitou roli hrál také v Grofově setkání se slavným guru Swamim Muktanandou, jehož kouzlu i přes počáteční rezervovanost podlehl stejně jako jeho žena Christina. I přes fascinaci evidentně nenáhodnými jevy si Grof udržuje jistý nadhled a varuje před neuváženými kroky. Jako příklad si vybral svou islandskou svatbu:
Islandské dobrodružství bylo fascinujícím prožitkem s archetypálními energiemi, které pronikly do našeho každodenního života a vytvořily pozoruhodné synchronicity. Poskytlo mi však také velice důležité poučení. Naučil jsem se nevěřit bezvýhradně svůdné moci takových prožitků ani kouzlu a inflaci ega, jež vytvářejí. Extatické pocity spojené s výskytem archetypálních sil kladný výsledek nezaručují. Zásadní je zdržet se důležitých kroků, pokud jsme pod vlivem jejich kouzla, a nečinit žádná důležitá životní rozhodnutí, dokud znova nestojíme oběma nohama pevně na zemi.
(Grof,S. Když nemožné se stane. Praha: Práh, 2012, str.55.)
Zmiňuje se o šamanských obřadech, i o natáčení nešťastného filmu Brainstroming, v průběhu kterého zemřela představitelka hlavní role. Také o UFO – připomíná i Jungovu práci v této oblasti.
Druhou velkou částí je kapitola Mimosmyslové vnímání a onen svět, která se věnuje nejen problematice umírání, ale i reinkarnaci nebo napojením na cizí vzpomínky. Grof ve své knize nedělá žádné nekompromisní závěry, uvádí však řadu příkladů, které mají čtenáře vést k zcela jednoznačnému názoru. Zajímavé jsou Grofovy zážitky evokované návštěvou významných míst (mayský chrám, Uluru v Austrálii), na kterých ilustruje, že poznání získané ve změněném stavu vědomí souhlasí se skutečností. Ke konci ale část Mimosmyslové vnímání a onen svět ztrácí na zajímavosti, začíná se měnit v pouhý výčet toho, jakou dávku kterého halucinogenu Grof požil a jaké představy po něm měl, bez hlubšího vztahu k realitě nebo léčebným účinkům.
Ke konci knihy se Stanislav Grof opět věnuje převážně psychiatrii. Srovnává konvenční metody léčení s možnostmi alternativních postupů. Poutavé jsou popisy jednotlivých případů, u nichž oficiální způsoby léčby selhaly nebo by vedly k doživotnímu pobytu v léčebně, a které byly úspěšně vyléčené pomocí holotropního dýchání nebo podáváním LSD.
Některé kapitoly již byly uvedeny v jiných knihách, například Lekce odpouštění nebo Karmický trojúhelník lze nalézt v předchozím díle Kosmická hra (The Cosmic Game: Explorations Of The Frontiers Of Human Consciousness,1998) – česky vydané nakladatelstvím Perla v roce 1999. Celkové vyznění není populárně naučné, ale spíš jako kniha o záhadách a mystice. Nejde do hloubky, neobjasňuje postup holotropního dýchání ani význam perinatálních matric, o kterých v textu zmiňuje. Tyto podrobnosti lze dohledat v jeho předchozích knihách. Když nemožné se stane je spíše přehledová kniha, která může být základem pro další poznávání Grofova díla. V mnoha případech kniha připomíná spíše časově nelineární autobiografii, setkáme se zmínkami o jeho rodině, manželkách i láskách.
Knihu přeložila Jitka Badoučková, sama instruktorka holotropního dýchání s velkým zájmem o mystiku. Sečtělí zájemci o tyto praktiky si ji určitě vybaví jako autorku překladů knih Lobsanga Rampy. Není proto pochyb, že překlad je kvalitní a plně respektuje ducha Grofova díla.
Knihu Když nemožné se stane vydalo nakladatelství Práh