
Quo vadis je krásný emocemi nabitý román. Patří k nejznámějším ze Sienkiewiczových děl. Vznikl v době, kdy lidé rádi četli rozsáhlé příběhy – krátili si jimi dlouhé večery. V dnešní uspěchané době máme rádi, když vše rychle plyne, graduje, kolotá. Na velkou epiku nám jaksi nezbývá čas. Proto jsem přivítala, že se k svému oblíbenému románu mohu vrátit zprostředkovaně – že si ho mohu „přečíst ušima“. Rozhlasová dramatizace mne nadchla.
Připomeňme si trošku děj: Navštívíme Řím, kterému vládne krutý a pološílený milovník umění Nero. Miluje především vlastní tvorbu a nikdo si před ním není jist – zvířata, lidé i samo město. Tyran, zákeřný zlomyslník, odporná kreatura muší celé okolí. Jenže nikdo se jeho nápadům neprotiví – proč zbytečně riskovat vlastní kůži. Oblibu svého manžela ve zlomyslnostech velmi využívá jeho žena Poppaea – vždy se dokáže obratně zbavit protivníků a získat vše, po čem zatouží.
Hlavní osou věhlasného Sienkewiczova románu je příběh lásky římského patricije Vinicia ke křesťanské dívce, dceři poraženého krále Lygů. Vinicius, synovec Neronova arbitra Petronia, vyrostl v prostředí vysoké římské šlechty soustředěné kolem císaře. V kruhu pochlebovačů a licoměrníků. Je tedy zvyklý, že získá, nač si vzpomene. Jednoho dne se setká v domě tajných křesťanů se zajatkyní Lygií a velmi po ní zatouží. Jenže dívka o něho nestojí, proto se mladý patricij rozlítí a jako zlomyslné rozmazlené děcko se pokusí ji získat lstí. Když však zjistí, že Lygie je jiná, než všechny dívky a ženy, které dosud poznal, změní se i jeho postoje – nejen k ní, ale k celému životu. Rozhodne se, že její lásku získá pokorně – bez násilí. Jenže doba, ve které Vinicius s Lygií žijí, není klidná a křesťané se v ní nesetkávají s pochopením…
Téměř tři hodiny můžeme naslouchat moudrým slovům Petronia, rozčilovat se nad zprvu fraškovitým chováním Vinicia, strachovat se o pokornou Lygii, přemýšlet o pochlebovačích seskupených kolem císaře Nerona i o něm samém.
Je zajímavé, že mnoho situací mi připomínalo dnešní dobu – okamžiky, kdy někteří mocní opilí mocí se chovají jako hlupáci. Přesto jim málokdo z nás dokáže (ačkoli se nemusíme bát, že nás předhodí lvům) říct, jak moc jsou hloupí, nezodpovědní. Že mnoho pochlebovačů je mezi námi, kdo nepochlebuje, tak raději mlčí. Proto je dobré vrátit se k velkým historickým románům devatenáctého století – vždyť historie se opakuje a v příbězích jí nasloucháme snadněji.
Krásný rozsáhlý příběh o lásce, která se jen těžko naplnila, o zradě, lsti a nenávisti zpracoval pro rozhlas Karel Nešvara. V režii Jana Bergera uslyšíme Alfreda Strejčka (Vinicius), Růženu Merunkovou (Lygie), Otakara Brouska st. (Petronius), Libuši Švormovou (Euniké), Karla Vlčka (Nero), Slávku Budínovou (Poppaea) a další. Skvělá nahrávka, v níž slyšíme hlasy jedinečných herců, vnímáme čistotu jejich češtiny a současně se zamýšlíme nad dneškem. Věřte, že jde o skutečně podnětný zážitek!
Audiokniha Quo Vadis vydal Radioservis