Chyby dělají člověka

• 

Recenze

Vytvořeno 6. 8. 2012 2:00

Autor: Petra Šmejdová

V poslední době se s populárně-naučnými knihami z prostředí společenských věd doslova roztrhl pytel. Zasloužilo se o to také nakladatelství Dokořán, v jehož řadě Zlom vyšla i kniha Chyby se staly (ale ne mou vinou) autorské dvojice Carol Tavrisová a Elliot Aronson. Specialisté na sociální psychologii nám srozumitelnou formou představují naše vlastní uvažování, které čas od času zatemní rozšířená tendence sebeospravedlňování.

I když je v současnosti podobných knih spousta, mám tento typ ‚chytrých knih‘ ráda. Jednoduše a na zajímavých příkladech ze života nám ukazují jací vlastně jsme. A stejně jako nejsme ochotni přiznat, že by mohly mít podobné knihy v něčem pravdu, stejně se bráníme přiznat chyby, kterých jsme se kdy dopustili. A právě o tom se podrobně rozepisují autoři titulu Chyby se staly (ale ne mou vinou), který je výmluvný ze všeho nejvíc.

Jednotlivé kapitoly narážejí na oblasti a situace, kde se můžeme nejčastěji setkat s jevy jako nepřiznání si chyby, odmítnutí zodpovědnosti za důsledky našich chyb a stále oblíbenější sebeospravedlňování. Zřejmě vás nepřekvapí, že řada takových příkladů pochází z politiky. Řekla bych skoro, že na základě dostatku materiálu z této oblasti mohla kniha vzniknout. Dále se to týká také vědců, doktorů, pilotů, ale i obyčejných smrtelníků. Dojde tedy i na téma lidských vztahů, konkrétně půjde o manželské šarvátky a neschopnost přiznat druhému svou chybu.

V mém případě nejde o první knihu z řady Zlom, kterou jsem četla. Na tomto místě musím konstatovat, že nakladatelství Dokořán si do této kategorie knih vybírá opravdu dobré a zajímavé tituly. Není divu, že většina z nich se stala na světovém knižním trhu bestsellerem. Publikace Chyby se staly (ale ne mou vinou) je psána velice srozumitelnou formou, protože je určena široké veřejnosti. Všichni, které zajímá tato oblast lidského uvažování a psychologie si jistě přijdou na své. Z odborníků se stali úspěšní spisovatelé právě díky tomu, že dokáží nezainteresovanému čtenáři skvěle vysvětlit podstatu problému.

Dalším atraktivním prvkem knihy je jakýsi historický exkurz, který s oběma vypravěči při čtení absolvujete. Příklady, na kterých vám představí ty nejčastější chyby při dělání chyb, jsou častokrát neuvěřitelné. Dočtete se o prezidentech, politických kandidátech a dalších osobnostech s vysokým postavení, které si takto zničily kariéru a přesto nikdy neuznali chybu. Je proto zajímavé sledovat osudy vzdělaných, v oboru zkušených lidí, kteří ve vypjaté situaci podlehnou vlastní bludné představě o správnosti svého chování. Nechte se provést zákoutími lidské mysli a možná, že se v řadě situací sami poznáte.

No a mé firmě určitě nemůže vadit, když si chvíli píšu soukromý e-mail, a já svou práci vždycky dodělám (nakonec)! Je nepodstatné, zda jsou tato tvrzení pravdivá nebo falešná. Když překročíme tyto hranice, ospravedlňujeme chování, o němž víme, že je špatné, právě proto, abychom se mohli dál považovat za česné lidi a ne za kriminálníky nebo zloděje. Ať se to týká drobnosti, jako je hotelové prostěradlo potřísněné inkoustem, nebo velké záležitosti – nějaké zpronevěry – mechanismus sebeospravedlňování je tentýž.
(Tavrisová, C.; Aronson, E. Chyby se staly (ale ne mou vinou). Praha: Dokořán, 2012, s.15)

Knihu Chyby se staly (ale ne mou vinou) vydalo nakladatelství Dokořán