Slepice, vejce, tuhé mrazy

• 

Recenze

Vytvořeno 5. 2. 2013 2:00

Autor: Jiří Lojín

Je neuvěřitelné, co vše se dostává do popředí našeho zájmu. Nejsou to jen důležité události společenského dění, ovlivňující v dlouhodobém horizontu náš život, ale i drobnosti, které se na nás každý den hrnou v neustávajícím proudu a ztrpčují život nám všem bez rozdílu. S objekty takového zájmu se můžeme seznámit v nové knize Ivo Šmoldase Co Vy na to, pane Šmoldasi? 2. Čtenářům může titul připadat známý, nejen proto, že se jedná o pokračování předchozí autorovy knihy, ale také proto, že tato věta vždy končila dotazy určené Ivo Šmoldasovi, na které odpovídal svými vtipnými glosami na Rádiu Impuls.

Tematický okruh otázek nebo lépe řečeno inspirací pro krátký vtipný rozhlasový vstup je nesmírně široký a odráží každodenní události, o kterých jsme se aktuálně mohli dozvídat na  internetu, z televizních i rozhlasových zpráv. Glosy obsažené ve druhém díle jsou datovány mezi lednem 2011 a červnem 2012. Pokud vám připadá tak přesný časový údaj nepodstatný, nemáte úplně pravdu. Na knihu lze pohlížet jako na jakousi svéráznou kroniku, která velmi zjednodušeně sonduje náladu v české společnosti a události, které měly na ni vliv. Odráží se v ní těkání, střídavé upírání pozornosti na důležité i zcela nedůležité události. A tak se objevují zdánlivě seriózní otázky na názor na placení pokut bohatými řidiči, šetření na výdajích policie či na změny ve stavebním spoření. Proč zdánlivě seriózní? Autoři otázek věděli, komu své dotazy pokládají, a určitě nepředpokládali, že jim Ivo Šmoldas odpoví vážně, že bude problém analyzovat a poskytne řešení, které by tazatele uspokojilo, nebo mu dokonce pomohlo. Proč tedy lidé takové otázky pokládají? Problémy, které je trápí, se vtipnou odpovědí zlehčují a alespoň na malou chvilku se může zdát, že to, co je znepokojuje, je bezvýznamné a lze se tomu smát.

Vedle vážnějších témat se můžeme pobavit dotazy na oblíbený pozdrav pana Šmoldase, závislost na jídle nebo plastické operace. Otázky, ve kterých je již latentně obsažena vtipná odpověď, jsou zrádné. Jak odpovídat člověku, který se v očekávání veselí již v duchu tetelí špatně utajovaným smíchem? Lze ho vůbec uspokojit? To je ale spíše otázka pro autora. Drobné lapálie komplikující lidem život nepatří mezi témata vážná ani humorná. Mám na mysli otázky na nedostatek vajec, neblahou situaci slepic v klecových chovech a snahu úředníků Evropské unie o vylepšení jejich osudu, nebo úniková konverzační témata typu: „Je hrozná zima. Co Vy na to?“

Kniha má svá specifika, kterými se liší od vystupování v rozhlase nebo televizi. Jejich vlivem ztrácí hodně na působivosti a některé aspekty humoru pana Šmoldase zůstanou nevyužity. Autor si je toho vědom a v úvodu se o tom zmiňuje. Glosy jsou určeny pro rozhlasové vysílání, a aby se vysílaly samostatně. V tomto režimu nevadí, když se některá témata opakují, jako je to třeba u již zmíněných vajec. V knize, kterou díky její útlosti čtenář přeběhne během několika hodin, je to jev značně rušivý. Ve čteném textu na nás také nemůže působit osobitý hlas autora a jeho přednes, který svou precizností a důrazem na správnou výslovnost podtrhuje jazyk, jímž jsou glosy psány. 

Ivo Šmoldas se svou mateřštinou zachází s opravdovou úctou. Pokud má někdo pocit, že spisovná čeština musí působit nudně, pak ho právě tento autor dokáže vyvést z omylu. Zdrojem humoru je právě použití spisovných až hyperkorektních výrazů či spojení s objekty, pro které se tato slova nebo spojení obvykle nepoužívají. Vynalézavé použití synonym a homonym může na rtech také vyloudit usměv, přestože se to zdá málo pravděpodobné. Čtenář si ale zároveň může uvědomit, jak bohatým jazykem čeština je a jak málo slov v běžné mluvě vlastně používáme. Televize obvykle v rozvíjení slovní zásoby moc nepomáhá a o mnohých knihách se to říct nedá.

Kniha Co Vy na to, pane Šmoldasi? 2 je sice slabým odvarem autorových živých vystoupení, přesto se s ní dají prožít mnohé pěkné okamžiky. U listování jejími stránkami si lze zavzpomínat na zprávy slýchané v rozhlase a televizi v nedávné minulosti, na události, na které lidé tehdy reagovali a nad kterými se zamýšleli. Texty budou určitě přitažlivější pro čtenáře, kteří Ivo Šmoldase z jeho vystoupení v médiích znají a dokáží si v duchu vybavit způsob, jakým události glosoval. Kniha není určena pro přečtení „na jeden zátah“, je lepší si ji vychutnávat pomalu a po částech. 

Rozhovor s autorem knihy naleznete ZDE. 

Knihu Co Vy na to, pane Šmoldasi? 2 vydalo Nakladatelství Lidové noviny