Novela nová ve víc než jednom smyslu

• 

Recenze

Vytvořeno 23. 9. 2013 3:00

Autor: Iva Pekárková

Léčba autostopem autorky mladší, i když už ne té nejmladší generace, která se skrývá za přezdívkou Peggy, je osvěžující svou otevřeností. S Peggyinou hrdinkou, za kterou je ostatně těžké si dosadit kohokoli jiného než autorku samotnou, se život nemazlí - a ona se nemazlí se životem. Neznalému čtenáři se možná zdá, že sebou nechá vláčet sem a tam, když dodržuje nepsaná pravidla autostopu, která už po mnoho let praví, že když je řidič na stopařku hodný, někam ji odveze a nakrmí ji, měla by se mu odvděčit tělem. A pak si nestěžovat, když se ukáže, že jakmile bylo dokonáno, už na ni nemá čas.

 

Na rozdíl od mnoha, možná většiny hrdinek románů a novel psaných nepříliš zkušenými autorkami, si hrdinka Léčby autostopem nestěžuje a nelituje se. No, možná jí tu a tam něčeho líto přece jen přijde, ale sebelitovná nálada jí nikdy nevydrží dlouho. Ať se jí stane cokoli, jde - jede - dál.

Dalším sympatickým rysem hrdinky je její snaha objevovat svět. Možná si nepočíná vždycky moudře - určitě ne! - a čtenář, který, málo platné, za hrdinkou stále vidí autorku, má často chuť zařvat: "Nedělej to, ty hloupá! Uteč!" Ale když ji pak postihne očekávaný "trest" v podobě ťafky do ega či něčeho podobného, nestěžuje si. Nadává jen a jen sobě.

Hrdinka knihy Léčba autostopem není moudrá, ale ani se moudrá necítí. Jak osvěžující! Čtenář, uvyklý dlouhým poučným či filosofickým pasážím psaným vesměs lidmi právě tak nemoudrými jako Peggyina hrdinka, se knihou pobaví a jistě i poučí, ale nemá pocit, že je poučován.

Snad je můj vztah k Léčbě autostopem ovlivněn faktem, že jsem před víc než čtvrtstoletím sama napsala knihu o stopu Péra a perutě, a teď si radostně ověřuji, že moje pozorování z poměrně dávných dob se v mnohém podobají těm Peggyiným. Každopádně si myslím, že Léčba autostopem je upřímná, poutavá a stojí za přečtení. 

Knihu Léčba autostopem vydalo nakladatelství Eva Hölzelová