Předem ztracený boj proti molochu zla

• 

Recenze

Vytvořeno 22. 11. 2013 2:00

Autor: Petr Měrka

Kniha Santiago od Mika Resnicka se dá považovat za sci-fi western. Lidstvo pod záštitou zkorumpované Demokracie si podmanilo velkou část vesmíru, na jeho okrajích však není její moc natolik výrazná a vládnou zde pravidla podobná těm, jaká panovala na Divokém západě.

Resnick staví na efektu a výborném psaní, za nímž stojí mnohaletá praxe. Jde veskrze o zábavu, ale i zde se nachází přesah v oblasti vzdoru vůči mocné a nemilosrdné ústřední vládě, jejíž nenasytnost nezná mezí.

Resnick vytvořil mýtus. Doslova jeho předobraz. Pracuje s okouzlující podbízivostí, ale nikdy přitom nesklouzne za hranici kýče. Děj je založen především na akci a dialozích, které nepostrádají humor s mírně cynickým nádechem.

Můžeme si odmyslet kyborgy, mimozemšťany, létající lodě, mutanty a místo nich si dosadíme kovboje, indiány, saloony a neodmyslitelné lovce skalpů, kteří zde hrají výraznou roli.

Loví pro odměnu zločince a jedním takovým je i Santiago. Ne, vlastně ne, on je výjimečný. Nepolapitelný a největší z nich. Téměř nikdo neví, jak vypadá. Neexistuje žádný záznam jeho tváře. Je víc duchem než skutečným člověkem.

Resnick je v Santiagovi utopista se socialistickými sklony. Nescházejí zde velká gesta v podobě i třeba obětování vlastního života.

Resnick vytvořil postavy, které jsou fascinující, a to každá svým osobitým způsobem. Opředl je doslova homérskými legendami a mnohdy je vybavil až nadpřirozenými schopnostmi.

Resnick je též výtečný vypravěč s mimořádným fabulačním rozsahem a velkou mírou fantazie. V jistých ohledech jsou světy, které vytvořil, až pitoreskně surrealistické.

Jediná výraznější výtka se týká závěru. Sám za sebe soudím, že svůj román měl nechat otevřený. Ale to bude nejspíš otázka vkusu každého čtenáře.

Mike Resnick (*1942) je dodnes literárně plodný. Za zmínku možná stojí, že než se vrhl na podnikání, které mu nakonec umožnilo plně se věnovat jeho milovanému sci-fi, tak napsal asi 200 románů a tři sta povídek ryze brakového charakteru, u čehož ještě publikoval články a byl redaktorem několika bulvárních plátků a dvou mužských magazínů.

Santiago z něj učinil, k jeho upřímnému překvapení, bestselleristu a myslím oprávněně. Sice v něm nenalezneme bůhví jakou hloubku, ale podobně jako je tomu u Karla Maye se tu střetáváme s čestností a spravedlností, byť jsou v tomto případě mnohdy uplatňovány prostřednictvím brutálního násilí či podlé lsti.

Překupník se otočil k Virtue. „Nikdy si neoblékejte kněžské roucho,“ vyzval ji s předstíranou vážností. „Připraví vás to o veškerý soucit s bližními.“
„Nezdá se mi, že by vás ztráta čtyř lidí nějak zvlášť vzrušovala,“ poznamenala Virtue.
„Byli to přece jen lidi, vždycky si můžu opatřit jiné,“ odpověděl nonšalantně. „Doopravdy mě ale ranilo, že jsem přišel o ty krásné kousky. Byla tam jedna ručně pletená kinrosanská ošatka, která…“ Povzdechl si, zavrtěl hlavou a pak vzhlédl. „Co se dá dělat, tady náš přítel asi musí čas od času prokázat tomu svému Bohu nějakou aktivitu.“
(RESNICK, Mike. Santiago. Přel. Ing. P. Medek. Argo: Praha, 2013. s. 130.)

Knihu Santiago vydalo nakladatelství Argo