Recenze: Heidi Rehn – Třicetiletá válka 1: Vojenská felčarka

• 

Vytvořeno 7. 4. 2016 1:00

Autor: Pavla Huřťáková

Heidi Rehnová ve své knize Vojenská felčarka rozehrává hru s láskou, mocí a bezmocí tak trošku jinak, než býváme zvyklí. Nebo se o to alespoň pokouší. Vystudovaná germanistka a historička přistupuje ke zpracovávané látce s vědeckou přesností, avšak na úkor příběhu.

Hlavní hrdinka Magdalena se v Prologu setkává se svou osudovou láskou, Erikem. Oba jsou v té době vlastně ještě dětmi, přesto je pro ně tato událost určující. Snad proto je vzpomínka na jejího zachránce tak silná, že spolu hned v první kapitole skončí na seníku, čímž je předurčen jejich následující osud. Jak jistě tušíte – jejich lásce kdosi nepřeje, tentokrát se jedná o Magdalenina otce, jenž nesnáší celou jeho rodinu. Bohužel je to celou nosnou konstrukcí knihy, jakoby náhodou obohacenou o další postavy. Všichni však mají jeden jediný úkol – podtrhnout Magdalenin strastiplný osud na cestě za láskou. 

Román je z velké části založen na dialozích, autorka se pokouší vyprávět jednotlivé kapitoly z různých úhlů pohledu, ale to, co jindy mívá úspěch a dotváří strukturu knihy jako vícevrstvého příběhu, zde působí trochu nuceně a nudně. Snad kdyby použila er-formu, měla by kniha s větší náboje. Děj se poměrně táhne, co se mohlo stát svižným dílem s dobře propracovanou kulisou, se stalo dlouhým příběhem na téměř pěti stech stránkách. 

Přiznávám, že mě nalákala anotace knihy, která slibuje mnohé, avšak kniha je pouhým odvarem. Postavy jsou charakterově dané, nijak se nevyvíjí. Jaké je poznáme v Prologu, takovými zůstanou až do poslední řádky. Kladný hrdina je kladným, záporný záporným, hloupý hloupým atd. Celkově je Vojenská felčarka šedým průměrem nevybočujícím z řady klasických románků, což je škoda, potenciál měla rozhodně větší. 

„Takna krku má ošklivé rozšklebené místo. Je to vpravo blízko žíly. Když budeme mít štěstí, bude neporušená a on nám nevykrvácí,“ pokračoval mistr Johann. „Na zbytku těla jsou, pokud jsem viděl, především tupá zranění, především zlomeniny kostí, které budeme muset dát do dlah. Levé rameno vypadá vykloubené, s tím mi pomůže jeden z jeho sluhů. My dva bychom ho neudrželi. …“ (str. 227)

Nedá se říct, že by kniha byla vyloženě špatná, možná to bylo mým očekáváním, že jsem byla de facto zklamaná jednoduchostí zápletky. Stále jsem čekala, kdy přijde nějaký zvrat, něco, co čtenáře vtáhne do příběhu, ale nedočkala jsem se. Přesto věřím, že své čtenáře si kniha najde. Každé dílo má svého kupce a co člověk, to názor. 

Vojenská felčarka je prvním dílem z plánované trilogie o třicetileté válce a já už dnes vím, že další část je pro mne ztrátou času, neboť je pro mne záhadou, v čem chce autorka pokračovat.