Recenze: Michal Valúšek – Listy mojej žene

• 

Vytvořeno 9. 4. 2016 1:00

Autor: Hana Moualla

Michal Valúšek vydal v roce 2014 (vydavatelství Garmond Nitra) sbírku Listy mojej žene. Díky knihovně Hlohovec se mi dostala do rukou a já mohla nasát vyznání, kterých je sbírka plná. Hned ke mně přichází pojmy jako úcta, láska, zalíbení, předurčení, pokora, slušnost, štěstí, péče, starostlivost, generace, výchova, čekání. Jaké jsou osudové momenty Michala Valúška? Je možné milovat po desítkách společných let stejně nebo i více, než v době, kdy je láska ještě mladá?

Michal Valúšek se narodil v Gáni (1931) a obdivovat básně Janka Kráľa a Jána Botto. Pracoval jako šéfredaktor Šopornianských novin a je autorem publikace Šoporňa minulosť a súčasnost 1251 – 2001. Jeho první sbírka Od súmraku do úsvitu vyšla v roce 2011 a promlouvala o pocitech k domovu a rodině.  V současné době žije a tvoří v Domově sociálních služeb Humanus n.o. Hlohovec (který podpořil i vydání knihy Listy mojej žene). 

Díky knize přemýšlím o vztazích jinak. Autor mne nutí přehodnocovat vlastní postoje. Nenásilně sděluje, že záleží jen na nás, zda naše láska manželská či partnerská stále žije. Zda jsme jí plni a umíme se druhému obětovat. Obětování není moc populární. Závání omezováním, kompromisy. Pozorováním docházím k témuž závěru jako Michal Valúšek. Láska je proto tak vzácná, že člověk umí překonat to, co jiné položí. Skutečná láska není jen pocit obdivu, záchvěvy štěstí a salvy pláče. Nejsou to jen libé pocity. Je to bolest, je to smutek za druhého. Je to strach z prázdnoty. 

Tolerance i ryzost této sbírce nechybí. Autor používá slova, která mám ráda - dlaně, pod klenbou oblohy, zlaté slunečnice... Navíc mne baví číst slovensky. Autor popisuje, jak se s manželkou seznámil: 'Eště sme boli na dvore a z kuchyne vybehlo pekne dievčatko. Ani vo sne ma nenapadlo, že tu rastie moja budúca žena...' Básně často končí slovy: 'Moja láska'. Je to příjemné čtení. Pozoruhodná sbírka zkušeného člověka. 

S autorem chodím kolem řeky Váh, vzpomínám i truchlím. Taková láska vyžaduje velké oboustranné odevzdání se osudu, sami sobě... Nepoměřování výkonu nebo zisku, ale jen prostou radost z toho, že jsme, že ještě dýcháme, že vidíme jiskřičky radosti a smíchu v odlesku očí toho naproti. To není těžký úkol pro lidi velkého ducha, avšak nesnadný pro dnešní uspěchanou dobu, kdy se vše měří a hodnotí. Kdy je tak snadné vyměnit rozbité za nové. Snad bychom se mohli zamyslet, zda i naše vztahy nepřipomínají nakupování v supermarketech. 

                                                 Žena moja 
                                                  je rozvitý 
                                            kvet chryzantémy. 
                                                Žena moja                                              
                                                     je 
                                                  mŕtvy 
                                          kvet chryzantémy... (str. 70)