Recenze: Jiří Sirůček – Den splněného přání

• 

Vytvořeno 29. 6. 2016 1:00

Autor: Jiří Lojín

Osudy knih bývají někdy zajímavé, zvážíme-li, jaké náhody rozhodují o jejich vydání či nevydání. Nejde pouze o to, v jakém rozmaru se nachází redaktor v okamžiku, kdy bere do ruky rukopis neznámého autora, na osud knihy Jiřího Sirůčka Den splněného přání, mělo vliv setkání po letech.

 

 

Podrobnosti o okolnostech, vedoucích k vydání Dne splněného přání se čtenář dozví z doslovu. Ovšem nač předbíhat, důležitější je samotný text.

Jiří Sirůček zvolil pro svou novelu prostředí tvrdé totality. Hned v úvodu bych si dovolil malou odbočku, abych trochu polemizoval s informacemi, podanými v anotaci. Ta charakterizuje Den splněného přání jako „Orwella v kostce“. Přestože základní myšlenkou Orwelova románu 1984 je také totalitní stát, nelze všechny texty využívající téma tohoto politického systému ukládat do škatulky s nápisem „Orwell“. Ani tvrzení, že koncem osmdesátých let minulého století nebyl román 1984 u nás k dispozici, neobstojí. Dařilo se mu velmi obstojně díky samizdatu, troufám si říct, že byl možná čtenější před rokem 1989 než v současné době, kdy kouzlo zakázaného vymizelo. Tím samozřejmě nechci naznačit, že by se autor Orwellem nechal inspirovat, zejména proto, že mezi oběma knihami nevidím zásadní podobnost. 

Pokud bychom ovšem na okamžik přistoupili na srovnání Orwell / Sirůček, nutno poznamenat, že román 1984 byl psán jako určitá vize, kdežto Jiří Sirůček v totalitě žil. A pokud autor ur-Den zaslal do literární soutěže v roce 1986, svědčí to o osobnosti autora i o atmosféře v předrevoluční kultuře.

V protikladu s 1984 není Maršál Velký bratr, jeho oko nesleduje všechny občany, poslušnost udržuje daleko reálnějšími prostředky, jejichž podstata je skutečným totalitním režimům bližší. Autor je pouze dovádí do absurdnější, vyhraněnější polohy, přesto v nich můžeme, pokud patříme mezi pamětníky, najít připomínku poměrů v bývalém socialistickém Československu. Ad absurdum je dovedeno stravování prostého lidu, ocelové šupiny považuji za výborný nápad, v závěru se ukazuje jeho funkčnost. 

Autor podtrhuje i nesnášenlivost totality vůči všem a všemu, co vyčnívá z šedivého průměru. Léčení ženy z výjimečné krásy, uzákonění průměrnosti představuje opět do extrému dovedenou realitu, v níž jsme žili, aniž bychom si uvědomovali všechnu aspekty tohoto stavu. Postava Maršála evokuje Čapkovu Bílou nemoc, nejde o diktátora, žijícího v utajení, jeho autorita vychází sice z tajemných mystérií, ale lidé ho znají jako skutečnou postavu.

Dalším motivem, pocházejícím z přímých autorových zkušeností, je scéna zamoření pastvin. Chemická zátěž okolí Ústí nad Labem, kde autor žil, skýtala dostatek inspirace. Takových katastrof, o nichž se nesmělo mluvit a které byly režimem úzkostlivě tajeny, bylo mnoho.

Rozsah knihy Den splněného přání je poměrně malý, děj je však koncentrovaný a přímočarý. Dějové linie jsou jednoduché a většinou demonstrují působení režimu na lidi, jejich rezignaci, ale i zoufalé marné vzepření se moci, které nemůže končit jinak než katastrofou. Velmi kvalitní vydání knihy doprovází ilustrace Jana Blažíčka. Černobílé ladění umocňuje jejich působivost a společně s textem tvoří zajímavý, nevšední celek.