Recenze: Tamara McKinley – Příslib naděje

• 

Vytvořeno 13. 7. 2016 1:00

Autor: Sabina Huřťáková Hašková

Fleur je vynikající architektka se slibnou kariérou, kterou náhle ukončí krach firmy, ve které pracuje. Partner jí navíc oznámí, že s ní nikdy nechce mít děti. City a beznadějí zmítanou Fleur vytrhne ze smutné nálady dopis, který oznamuje nečekané dědictví. Netuší, že s domy a penězi zdědí i mnohem víc. Pravdu o své minulosti!

Nejnovější kniha Tamary McKinley mě nalákala především krásnou anotací, která slibovala příběh o rodinném tajemství, naději, která umírá poslední, a romantický příběh. To vše navíc v prostředí australské divočiny. I když jsem knihu od této autorky četla poprvé, romány umístěné do takového prostředí čtu ráda, a tak jsem měla opravdu velká očekávání.

Příběh začíná ve chvíli, kdy Fleur přijde o dlouholetou práci v architektonické firmě. Očekává, že by mohli s partnerem její kariérní pauzu využít a konečně počít dítě. Jenže Greg nechce o dítěti ani slyšet. Před lety dal jasně najevo, že děti nikdy mít nechce, a za tím si stojí. Nemíní ustoupit ani kvůli Fleur, která v dětech vidí smysl svého života. Nastane partnerská krize, kterou se rozhodnou řešit, zatímco budou nějaký čas od sebe.

Fleur také řeší rodinné neshody, které vyvolává především její despotický otec. Je hlavou firmy, ze které má Fleur a její dvě sestry podíly, a nechce slyšet, že síť hotelů krachuje a je třeba ji prodat. Aby toho nebylo málo, přijde Fleur dopis, který oznamuje dědictví kdesi v australské pustině po jakési Annie, o které v životě neslyšela. Jen náhodou se při rodinné hádce s otcem dozví, že Annie byla jeho sestra.

Fleur nemá a co ztratit a tak přijme své dědictví a odjede jej prozkoumat. Velkou pomocí jsou jí deníky tety Annie, která tím přibližuje především její nelehký život, lásku i utrpení, které v australské divočině zažila. Až téměř na konci je vysvětlení, proč odkázala svůj majetek právě Fleur.

Autorka pojala vyprávění tohoto příběhu téměř formou rodinné ságy, i když v mnohem menším časovém záběru. Sleduje nejen osudy Fleur, ale také jejího partnera Grega, který se musí vyrovnat s vlastní minulostí, aby byl schopen čelit budoucnosti s Fleur i za cenu, že poruší své předsevzetí ohledně dětí. Dále sledujeme Fleuřiny sestry, které mají každá své vlastní trápení, a také despotického otce. Díky tomu sice kniha dostala mnohem hlubší rozměr, ale méně jsem se vžila do postavy Fleur a nedokázala s ní prožívat její dobrodružství. 

Rodinné tajemství navíc bylo zčásti prozrazeno zcela netajemně už uprostřed knihy, což mě zklamalo. Nezachránila to ani magická událost v samém závěru knihy. Snad to bylo tím, že autorka psala natolik jasně, že jsem jej odhalila příliš brzy na to, abych byla na závěr překvapená. 

Celkově se kniha četla velmi dobře. Děj běžel plynule a události v australské divočině mě velmi bavily. O to méně mě bavily situace, jež prožívali Greg a Fleuřiny sestry. Jejich příběhy mi přišly zbytečné a odváděly dějovou linku od té hlavní – Fleuřiny.

I tak jsem ráda, že jsem knihu mohla číst. Jedná se o velmi pěkný romantický příběh pro ženy, ideální pro dlouhé horké letní večery i na lehátko k bazénu.