Recenze: Vlastislav Toman – Příchod bohů

• 

Vytvořeno 5. 8. 2016 1:00

Autor: Štěpán Ledvinka

Zobrazeno: 1946

Po románech známého komiksového autora a redaktora kultovního ABC mladých techniků a přírodovědců Václava Šorela přichází Nakladatelství XYZ s knižním počinem dalšího redaktora a také zakladatele a dlouhodobého šéfredaktora ábíčka a tvůrce komiksů Vlastislava Tomana. Povídkový soubor se jmenuje Příchod bohů. V knize nalezneme povídky z let 1957 až 1966 a 2008 až 2016. Se starými známými, jako jsou náčelník Ru, Kruan a Malý bůh, ale i novými hrdiny nás autor provede různými kouty vesmíru. 

 

Recenzování knihy povídek je velmi nevděčná a obtížná práce, neboť je třeba hodnotit knihu jako celek, ale přitom každá povídka může mít velmi rozdílnou úroveň. 

Snad každý malý kluk snil o tom, že se stane kosmonautem a bude objevovat vzdálené kouty vesmíru. Pro jitření fantazie se pak obracel k vědecko-fantastickému žánru. I mě toto období potkalo (a někdy se přistihuji, že mě ani po 30 letech neopustilo). Mezi mé oblíbené autory pak patřili i Václav Šorel a Vlastislav Toman, proto jsem přivítal, že se nakladatelství XYZ rozhodlo vydat příběhy, které mne provázely dětstvím. Část povídek bylo základem budoucích – dnes bychom řekli kultovních – komiksů a další vycházely časopisecky.  

Kniha povídek Vlastislava Tomana Příchod bohů se skládá ze dvou částí. V první části je devět povídek, které vznikly v šedesátých letech, ve druhé části, obsahující čtyři povídky, se čtenář (čtenářky nevyjímaje) setká s tvorbou z počátku nového milénia, konkrétně z let 2008–2016. Pro generace čtenářů ABC mladých techniků a přírodovědců nebude část povídek úplně neznámá, neboť podle dvou z nich, Příchodu malého boha a Příchodu bohů, napsal v sedmdesátých letech scénář k dnes již legendárním komiksům, které ilustroval František Kobík.

Mezi povídkami z počátků autorovy tvorby do šedesátých let a těmi, které vznikly po roce 2008, je zřetelný rozdíl. Prvních devět povídek je plných optimizmu a nadšení z toho, jak se lidstvo spojí, překoná své rozdíly a soustředí se plně na objevování a dobývání vesmíru. Povídky mají nápad a děj, ale pro mne postrádají reálné pozadí pramenící z rozdílnosti kultur, sociálních, politických a náboženských poměrů, které mezi lidmi byly, jsou a budou neustále přítomny. Všechny tyto parametry autor nebere v potaz a tím ochuzuje děje i zápletky svých příběhů.

Druhá část povídek z let 2008 – 2016 má úplně jinou atmosféru než soubor předchozí. Autor se například v posledních dvou povídkách vyznává ze svého ateizmu (nic proti tomu), snaží se sdělit i něco víc ze svých osobních postojů a názorů, snad pod vlivem současného muslimského terorizmu.  Odsuzuje zde všechna náboženství, která lidstvo provázejí od jeho počátků, a Boha jako nadpřirozenou bytost nahrazuje nadpřirozeným hlasem Vesmíru (což mi přišlo velmi zvláštní) či mimozemskou civilizací. 

Po pravdě, právě tyto dvě poslední povídky z let 2008 – 2016 jsou podle mne z celé knihy nejslabší. Autor krkolomně vysvětluje, že Bůh neexistuje, ale existuje tajemný, neviditelný a neznámý hlas Vesmíru, ale neříká, proč bychom právě tento hlas nemohli za Boha označit. Je zde stejně nadpřirozený jako Bůh v představách mnoha lidí. Dále z nebe spadlé podezření o pronásledování ze strany Vatikánu. Cožpak „důkaz“, že Bůh neexistuje, by se dotknul jen katolíků? A co další monoteistická náboženství či odnože křesťanské víry, jejich představitelům by to bylo jedno, ti by neměli stejný důvod k pronásledování takového člověka? 

V neposlední řadě se neubráním srovnání autora s jeho kolegou z ábíčka Václavem Šorelem. Šorelovy texty jsou plné technických detailů a jejich podrobných popisů, to u Vlastislava Tomana není a myslím, že to textu přidává na svižnosti. Technika není tím nejdůležitějším v jeho příbězích, ale je to lidská touha dostat se dál a dál ke hvězdám, až na samotné hranice vesmíru. 

Příchod bohů není náročnou literaturou, ale velmi příjemným, zajímavým a poutavým čtením ideálním na prázdniny.